Quido Sklenar - Moje včelí matička - Červen

Quido Sklenar - Moje včelí matička

následující díl >>>

Co by měl dělat včelař v červnu

Tento měsíc jest většině včelařů měsícem sklizně. Pamatuj: kolik jsi do konce května navařil, tolik můžeš v červnu sníst! Červen jest však nejen měsícem sklizně, nýbrž i měsícem nejtěžší práce. Často se práce hromadí a několik zanedbaných dnů, nebo později vykonaná práce, znamená pro včelaře ztrátu mnoha korun. Připomínám zde jen vymetání. Nevymetáme-li v pravý čas, jest to nenahraditelná ztráta, neboť upadá pilnost včelstva, které nemůže, ba dokonce nesmí býti pilné, jelikož v úlu není ani jediné buňky prázdné. Hnízdo matky omezuje se přes míru, takže včelstvo může v několika týdnech klesnout na slabocha, ačkoliv bylo před tím chloubou včelařovou.

Víme také, že zahálka svádí na scestí, a toho není ani včelička uchráněna. A když nic jiného, probudí se aspoň u nečinného včelstva rojový pud, což jest ovšem včelaři-meddaři velmi nepříjemné. Právě tak osudně působí i jiné zameškané práce v tomto měsíci. Proto jest důležité pro zapomnětlivého včelaře, aby si napsal pracovní kalendář pro tento měsíc velkými písmeny přímo do včelína: Ošetřování přirozených a umělých rojů; sestavování oddělků; chov rojových matek; zařízení a osazení oplodňáčků; vymetání; a kde jest to výhodné, příprava na kočování. Promysleme důkladně tyto práce, neboť zameškání se hořce mstí, jelikož nevyskytne se nám již v tomto roce druhá příznivá příležitost. Rolník kosí nejraději v době žní; čiň totéž! A nyní k jednotlivým pracím.

Roj

Ošetřování přirozených rojů.

Roje jsou různé: prvoroji, poroji, roj zpěvavý, panenský a hladový. Prvé čtyři roje jsou znakem nadbytečné síly včelstva. Roj hladový pod vlajkou nejtrpčí nouze pluje do dálky, s Kainovým znamením pro včelaře. Vlastním původem a sestavením jsou vzájemně zcela odlišné, proto také jejich ošetřování je různé. Pojednáváme o každém zvláště.

Prvoroj.

Tak se jmenuje první roj, který vyjde normálním způsobem z některého včelstva. Má starou matku s průvodem létavek a „mladušek“. Vznikl z nadbytku sil ve včelstvu; nastalo zadržení živných šťáv u kojiček a stavitelek a z nedostatku prázdných buněk zmenšilo se matčino pole působnosti. Matka postarala se před svým odchodem z úlu o svoje potomstvo tím, že zakládala větší nebo menší počet matečníků; počet matečníků liší se podle povahy včelstva, takže včelstvo, které se rádo rojí, nasazuje až dvacet i více matečníků, včelstvo, které je líné na rojení, jen tři až pět. Jsou-li matečníky nebo aspoň jejich část zavíčkovány — vychází prvoroj.

S těžkým srdcem opouští stará matka svoje dosavadní působiště, nikdy není první a nevede roj, jak tvrdí mnozí včelaři, vždy jest násilím stržena valícím se proudem včel. Dosti často můžeme pozorovati, že se snaží ještě s letáku se vrátit; její osud jest však rozhodnut, musí odejít a proud ji sebou strhuje. Je-li matka dosud zachovalá, vznese se konečně do vzduchu za rojem. Daří se jí to lehce, neboť jakmile zastavila kladení, stává se její zadeček štíhlým a nepřekáží jí v letu. Má-li však poškozená křídla, sřítí se s letáku na zem a zaleze někam do trávy, jsouc chráněna několika dělnicemi, které ji našly. V tomto případě jest ovšem ztracena, neboť zřídka kdy ji včelař najde. Mnoho cenných chovných matek se tímto způsobem ztratilo. Proto jest barbarstvím, ustřihuje-li někdo ušlechtilým matkám křídla; svou bezmyšlenkovitostí zbavuje se nejcennější věci na včelíně. Blíže zmiňuji se o tom v oddílu „Znamenání matek“.

Rovněž nesprávným jest vrátiti nalezenou, letu schopnou matku zpět včelstvu, aby snad roj, když nenalezl svoji matku a vrátil se do úlu, druhého dne znovu nevyšel. Zajisté, že vyjde a divadlo z předešlého dne se opakuje, ovšem, neodstraní-li mladušky starou matku, která jest jim již cizí. Proto se doporučuje, je-li stará matka zvláště cenná a má-li jí býti užito k chovu, zavřít ji do skříňky a přidati ji něco mladušek z mateřského včelstva. Potom máme vždy chovný materiál připravený. Mnohdy však se při tom dočkáme zklamání, neboť dlouhým sezením ve studené trávě anebo na chladné zemi zachladí se matka a její kratičká pozemská pouť se ještě zkrátí. Výhodnější jest, vychytíme-li chovnou matku v době před vyrojením, když včely plní matečníky krmnou šťávou.

Poroj.

Následuje obyčejně devátý den po prvoroji, další poroje vylétají v kratších obdobích dvou až tří dnů; v případě, je-li prvoroj zadržen špatným počasím, následuje poroj dříve. Ohlašuje se včelaři neklamně týtáním a kvákáním mladých matek. Uslyší-li včelař za tichého večera tyto zvuky, může očekávati druhého dne roj. Týtání jest bojovný zvuk mladé, volně se pohybující matky, kvákání jest úzkostlivá odpověď její sestry, která jest dosud vězněna v buňce a bedlivě hlídaná včelkami, které nepřipustí volnou matku k matečníku, neboť dobře vědí, že by to byla smrt uzavřené matky. Jakkoliv se nám jinak matka jeví něžnou a bezmocnou, nezná v lásce a v boji o vládu ve vlastním domě žertu a její, jinak neškodné žihadlo stává se smrtící zbraní sokyní. Jak to máme my lidé, vlastně my muži dobře zařízeno: žádná žárlivost, žádný boj o nadvládu ve vlastním domě; něčeho podobného o pantoflových hrdinech historie nezná! Ó vy ubohé — včelky!

Zatím, co si prvoroj úzkostlivě vybírá vhodné počasí k vyrojení a vyletí jen za nejkrásnějšího, tichého dne, a to jen mezi devátou až čtrnáctou hodinou, jest poroj zcela jiný chlapík: tomu trochu větru docela neškodí, chytil jsem sám takový roj za vichru. Také trochu deště nepřivede jej z rovnováhy — vyletí přece. Kdy vyjde? Zdá se, že má špatné hodinky, neboť obdržel jsem jednou druhoroj o čtvrt na osm a podruhé o šesté večer po bouřce, když se zase slunko svůdně usmálo.

Prvoroj následuje stará matka, s porojem vyletí jedna nebo několik panenských matek. Je-li totiž týkající matka již z úlu venku, využijí její sestry zmatku a proklouznou také. Osudným jest včelstvu i včelaři, vyletí-li všechny panenské matky, což se již častokrát stalo. Proto jest prohlídka vyrojeného mateřáku desátého dne bezpodmínečně nutná.

Roj zpěvavý.

Jmenuje se tak proto, že před výletem z úlu živě „zpívá“, to jest tytá a kváká. Zahyne-li totiž v létě v době příprav k rojení včelstvu matka, vyrojí se z tohoto včelstva poroj s panenskou matkou, ale jen s touto jednou; včelky si však vychovaly několik matek, proto jest v úlu taková hudba a zpěv. Každý včelař ji rád na chvilku poslechne. Normální prvoroj i druhoroj roj se vždy jen v době vhodné pro rojení, jiné druhy rojů nejsou však nikterak vázány na tento čas. Vydává-li normálním způsobem každé včelstvo jen jeden prvoroj, zpěvavý, panenský nebo hladový roj, dávají plemena, která se ráda rojí, často čtyři i pět porojů z jedné čeledi. Jest samozřejmé, že následek toho jest zničení mateřského včelstva. Stejně může se tím zničiti celý včelín i včelař, je-li tak nemoudrý, že usazuje každý porojíček jako čeleď. Taková slabá včelstva nezásobí se vlastní silou na zimu, včelař nemá dostatek prostředků, aby nakoupil cukru pro nezesílená včelstva, a konec písničky: vyhladovělá včelstva, zničený včelín i včelař. Chce-li včelař využitkovat porojů, má k tomu dvě možnosti: buďto spojí tolik porojů, až dostane řádné včelstvo, anebo usadí každý poroj do malého úlku a po oplodnění užije matek k výměně za matky staré. Já však nemiluji těchto panenských matek, neboť pocházejí z včelstva posedlého rojovou horečkou, přinášejí s sebou zárodky této horečky a tím i zkázu včelínu. Zásadou plemenného chovu musí býti: Jen matky z nerojivých včelstev jsou cenné a způsobilé!

Roj panenský.

Ze silného včelstva vyjde mohutný prvoroj. Jsou to na př. dokonale plodařky. Snůška pojednou ustane. Co se přihodí? Matka klade nezadržitelně dále; a následek? Nový roj, který se jmenuje panenský. Toto jméno má tedy jen ten roj, který pochází z roje téhož roku vyšlého. Složením, tedy i ošetřováním, vyrovná se prvoroji.

Roj hladový.

Hladovící dítko — hodné politování, žalobce toho, kdo se jmenuje nebo si dává přezdívat otec včel. Není-li ani buňky medu v úlu, je-li celé dílo prolezlé zavíječem, opustí včelstvo nehostinná místa, vyjde z úlu, neprávem jest však označováno jménem roj. Oddá se svému smutnému osudu, usedne někde a očekává jistou smrt. Někdy se též vrhne na svého lépe zásobeného souseda a vyprošuje si pomoci. Ten však se brání takovému nucenému nastěhování, nastává bitva a ubohé včelstvo bývá pobito. Něco podobného jest nemožné v dobře ošetřovaném včelíně. Otec včel musí věděti, v jakém stavu jsou jeho včelstva, kde hrozí snad vyhladovění, musí je ošetřovati a udržovati v pořádku, tak že nepropadnou za oběť zavíječi, musí pěstovati plemenný chov do té míry, aby neměl na včelíně ani jednoho včelstva, které jen vše pro sebe spotřebuje a všechnu potravu promění jen v maso!

Známky rojení.

Každému včelaři jest milé, je-li si již několik dní předem vědom toho, kdy se včely vyrojí, aby se vhodně připravil. Včelař, který má dvě oči, jimiž skutečně vidí, čehož bohužel mnozí včelaři neumějí, roj nepřekvapí. Jest mu na příklad hned nápadným poslední plást beze zbytku zavíčkovaný medem; podívá se na okamžik dovnitř. Zde uvidí čerstvou trubčinu se zavíčkovaným plodem, nové znamení, potom naděje jen a zavíčkovaný a skoro žádný otevřený plod, další jisté znamení. A dále vidět matečníky v krmné šťávě. To jsou jisté znamení, aby se připravil na roj. Stáří matečníků udává mu přibližně den roje. A nyní v samotný den roje. Jsme-li přítomni právě na včelíně, neupřeme nám ani jeden roj, neboť jej lehce chytíme rojchytem, o kterém promluvím později. Známky počínajícího rojení jsou tak jisté, že uniknouti roje jest nemožností. Za krásného, bezvětrného rána, velmi zřídka vyletují včelky a mezi nimi nápadně mnoho trubců; přidruží-li se k nim ještě létavky, které se vracejí s pastvy, jsouce obtěžkány pylem, potom víme již, že divadlo brzo začne. Otevřeme-li dvířka, prvním pohledem vidíme ruch a divoké pobíhání včelek. Nasáty medem, řítí se v hejnech z úlu, slyšíme brzo známou rojovou píseň, jásavý bzukot naplní vzduch. A strhne-li včelstvo matku, daří se věc dokonale.

Mnozí včelaři považují silné vylehání včel na letáku a na přední stěně za jistý znak rojení. Není to však pravda, neboť mnohdy vyléhají včely celé týdny a nerojí se, a naopak vyrojí se, aniž vyléhaly.

Vyléhání včel

není nic jiného, než znamení lenosti, avšak takové lenosti, ke které včelař sám včely donutil. Ten Quido jest hrubián, pomyslí si mnohý čtenář. Ano, trochu hrubé jest to, přece však pravdivé. Kdybys zaměstnal svoje včelstvo, nebude vyléhat. Jest mi vždy do smíchu, ukazuje-li mi některý začátečník s opravdovou pýchou dlouhé brady vyléhajících včel na letáčích. Také já jsem byl svého času na to hrdý. To proto, že jsem utápěl užitečné pudy včel v nečinnosti, a to pud sběrací a pud stavební. Vymetej pilně med a dej včelám příležitost ku stavbě, a brady na tvých úlech zmizí samy, a to tím rychleji, pěstuješ-li chov výběrem. Ušlechtilé včelstvo neoddá se vyléhání a nemá k tomu ani času.

Vraťme se však k našemu roji. Rejdí ve vzduchu. U prvoroje se matka brzo unaví, přidruží se k malému hroznu, který se již zatím někde usadil, a brzo následuje za ní celý roj. Usadí-li se roj na výsluní, doporučuje se jej trochu postříkati vodou. Jinak u prvoroje stříkačky neužívám. Je-li již pěkně pohromadě, usaď jej ihned do jeho úlu, na budoucí jeho stanoviště. Nesmysl jest, jako činí mnozí včelaři, že nechávají roj až do večera na místě, na kterém jej polapili. Z toho jest jen škoda. Čekáme, až se všechny včely slétnou do roje, jest jejich odpověď. Děti, to však není správné, včelky se již dávno shromáždily. A včelky, které vidíš až do večera jednotlivě kolem poletovat, jsou již nové létavky tohoto včelstva. Druhého dne uvidíš potom často sta včel poletovat a hledat na starém místě, a to ty bys včelstvo připravil. Nečekal jsem nikdy s usazením roje déle než hodinu a vždy jsem byl na tom dobře. Čiň podobně!

Sebrání roje.

Usadí-li se roj na snadno přístupném místě, máme jen práci s jeho sebráním. Často však jest to velmi choulostivé, zvláště sedí-li chlapík na nepříhodném místě. Dříve mi to bylo celkem lhostejno, neboť tenkráte jsem byl ještě dosti podnikavý, ovšem jen vůči včelám a ne vůči jiným „královnám“, proto jsem také užíval různých prostředků k lákání. Dnes však jest již jinak, a usadí-li se roj na nepříhodném místě, seženu jej dolů, což jsem dříve jen zřídka činil. Dnes, dostanu-li poroj, tedy jej napřed řádně čistou, studenou vodou pokřtím, neboť dosud nedostal svého jména, to jest čísla; činím tak proto, abych mu navždy zažehnal jeho uprchlické choutky. Podařilo se mně to vždy, dosud mi neuletěl ani jeden roj. Křest obstarávají moji školáci, kteří stříkají na roj. Vykonávají tuto práci důkladněji než já, a jsou při ní plni nejušlechtilejšího nadšení. Jak dostanu nyní roj z nepřístupného místa? Činím to vždy pomocí hadru, pokropeného kyselinou karbolovou; přiváži jej na dlouhou tyč a držím pod rojem. Dostane-li se roj do pohybu, a to jest vždy velmi brzo, potřu zapáchajícím hadrem místo, na kterém se usadil. To odpudí roj od tohoto místa a volí jiné, které většinou i pro mne jest příhodné. Často roj odtud setřesu; je-li větev, na které roj sedí, dosti tenká, uříznu ji a roj zanesu rovnou do jeho obydlí na novém stanovišti. Sedí-li však na kmenu nebo jest i jinak snadno přístupný, potom sbírám jej velkou polévkovou lžící do rojáčku. Tato práce byla mi vždy příjemná, neboť jsem mohl pracovat bez jakékoli ochrany; zdá se, že studený blyštící se kov působil uklidňujícím způsobem na včelky. Tento způsob chytání roje byl mi vždy nejmilejší. Byl-li to však poroj, předcházelo této práci

vychytnutí přebytečných matek.

Jak jsem se již dříve zmínil, vyjde s poroji často několik panenských matek. Pocházejí-li z řádného včelstva, bylo by jich škoda. Předem však varuji: Pozor na vlak! Jinak řečeno: Pozor, abys práci řádně vykonal! Můžeš se při tom dopustit dvou chyb; především z přílišné horlivosti vychytáš všechny matky, za druhé, že polapíš právě tu, kterou si včely vyvolily za svou; v obou případech se roj rozpadne, rozletí, nebo odtáhne z nového obydlí, aby se nikdy více nevrátil. Zvláště poslední okolnosti věnují včelaři velmi málo pozornosti, jelikož v žádném díle nebyla o tom zmínka. Sám jsem zmoudřel teprve zkušeností. Přihodilo se mi po dvakráte, že jsem vychytil druhoroji všechny matky, ponechal jsem mu však zaručeně jednu, kterou jsem na vlastní oči viděl. Ouha, co se to děje? Roj se rozletěl. Neměl jsem nic rychlejšího na práci, jako sáhnout do pytle, vybrat všechny kličky s matkama a položit je na větev. Roj se brzo uklidnil a sesedl se hlavně kolem jedné matky v kličce. Jednou chytil jsem náhodou volně kolem pobíhající matku, obraz se však nezměnil, alespoň jsem tuto položil stranou, abych přivábil roj, který hustě oblehl kličku. U ďábla, to má svou příčinu. Prohlédl jsem matku v uzavřené kličce a to velmi důkladně, nenašel jsem však nic nápadného. Barva? Hloupost, jest téměř právě tak zbarvena jako druhé. Vypustil jsem zavřenou obsednutou matku a pozoroval, že se přidala k rojovému hroznu a brzo v něm zmizela. Nyní jsem vypustil druhou. Počínala si zcela jinak; jako ďábel přehnala se po povrchu roje, s nohama vysoko zdviženýma jako by šla na chůdách a skýtala obraz pavouka, nebo kobylky. Šup, již je na druhé straně a již také zmizela mým zrakům. Brzo se na okamžik objevila a zase na chůdách. Vypustil jsem ještě jednu matku a zase týž obraz. Doufám, že jsem byl již na správné stopě. Při následujícím roji opakoval jsem pokus, ovšem s tou změnou, že jsem dal roj do úlu a přidal jsem mu v kličkách všechny matky, to jest matky volně pobíhající, se známými chůdami a též matku, která dle mého úsudku si včelky vyvolily. Bylo to v poledne. Včelstvo zůstalo v úlu, neboť jsem položil všechny kličky na horní loučky. Odpoledne po vyučování odebral jsem všechny kličky; včelstvo se znepokojilo, začalo vylétat, odebral jsem všechny kličky; včelstvo se znepokojilo, začalo vylétat, pozoroval jsem, že chce uletět. Rychle jsem vypustil jednu matku, včelstvo se uklidnilo, druhé matky ležely ráno na dně úlu. Od těch dob věnuji věci náležitou pozornost a nikdy více mi již poroj z úlu neodletěl.

Vychytávání přebytečných matek z porojů naučili se brzo i žáci. Jenom jsem jim připomněl podobnost s kobylkami a hned mne pochopili. „Plížící se“ matku neměli dovoleno vychytiti. Byl to vždy radostný pohled na 6 až 8 chlapců a děvčat v kruhu seskupených nad nízko visícím rojem a plných horlivosti. Kdyby v ten okamžik přišel některý příliš horlivý inspektor, možná, že by On dostal notný nos, ale rodiče dětí, kteří šli náhodou mimo, se jenom usmívali, neboť dobře znali moje něžné včely. Dnes ztratili školáci v mojí obci, až na malé výjimky, hrůzu před včelami; přihlížejí ku všem pracím a pomáhají mi – jako by se jednalo o mouchy ve světnici. Při vychytávání matek zaznamenal se zvláště syn mého souseda nevčelaře. S chloubou donesl mně jednou šest plných kliček na matky, zatím co jsem já pracoval s jiným rojem. „Čtyři z nich jsem sám chytil,“ byla jeho hrdá slova.

Vyzvědačky.

S rojem váže se i toto slovo. Často slyšíme též slovo slídičky. Druhý výraz zdá se mi správnějším. Pozorujeme, a to právě jen v době rojení, slídící včely neúnavně v prázdných úlech, dutinách zdí a stromů a v podobných místech; někdy čistí i prázdné rámky v úlu, které, působí dojmem, že tak činí za zvláštním účelem. V žádném případě nezaměňujeme je s lupičkami. Z jejich počínání usuzujeme, že připravují obydlí novému očekávanému roji. Neučiníme-li vhodných opatření, může se státi, že najdeme jednoho dne prázdný úl osazený včelstvem. Jedenkráte se mi stalo, že se usadil cizí roj u mého slabého včelstva, kterému jsem krátce před tím vychytíl matku. Jindy jsem zase pozoroval u zamřížovaného větracího otvoru školního sklepa slídilky po delší dobu v horlivé práci. Čekal jsem dlouho, ale marně, na roj. Konečně se usadil v otvoru; přestěhoval jsem jej do malého prázdného úlku.

Dřívější mínění, že matka jest vůdkyní roje, jest novým, důkladným pozorováním zcela vyvráceno. Vše se soustředí třeba u každého včelstva pokládati za vůdkyně vyzvědačky. Naskytne-li se mi příležitost, přesvědčím se jednou sám o tom tím způsobem, že několik slídiček poznamenám lakovou barvou. Potom bude rozluštění nesporné.

Rojochyt.

Dříve, než promluvím o ošetřování roje, promluvím o nářadí, které se u mne velmi osvědčilo v době, kdy jsem míval ještě dosti rojů. Této rozkoše jsem až do dna zkusil, neboť jsem měl v jednom roce od 46 mateřských včelstev 54 rojů. To se již nabude dosti praxe! Dnes již nepotřebuji tohoto nářadí, neboť nemívám rojů. Toto jednoduché a praktické nářadí byl rojochyt; v době rojové měl jsem připraveno na včelíně tucet rojochytů.

Jak vypadá takový rojochyt? Odkoukal jsem jej včelařům na vřesovištích. Zhotovovali jej ze síťkovaného tkaniva, které upevňovali na koš. Udělal jsem jej pevnější a sice z 75 až 80 cm dlouhého a 20 cm širokého tenkého prkna. Na něm jest připevněna laťová kostra 20 cm vysoká a též tolik široká. Prkno tvoří podlahu, zbývající tři dlouhé strany pokryl jsem jemným drátěným pletivem. Na jednom konci jest pevně přibito prkno s příční lištou. Druhý konec možno uzavřít odnímatelným víkem, které jest uvnitř volně potaženo pytlovinou, takže celek působí dojmem čtyřhranné roury. Nevyžaduje mnoho práce, ale ušetří nám za to mnoho nepříjemností. I necvičený včelař si může sám podobné nářadí snadno zhotoviti.

Proč jsem si pořídil najednou 12 rojochytů? 1. Protože se mi časem sbírání rojů s vysokých stromů přece jen zmrzelo. 2. Protože v čase rojů byl jsem většinou ve službě, mojí ženě bylo však sbírání rojů obtížné a chtěl jsem jí přece tuto choulostivou práci ulehčiti. 3. Protože sletování rojů bylo mi časem příliš hloupé, zvláště když jsem z toho neměl žádného užitku. Jedenkráte vyrojilo se mně najednou osm rojů, tak jako by je čaroděj z úlů vytahoval a usadil se všechny na švestce v sousedově zahradě. Tato „přílišnost“ zprotivila se i samotné větvi, zlomila se a celá nadílka ležela na zemi; tři ubodané matky a několik tisíc jejich věrných našel jsem na bojišti. Sousedovi chtěl jsem stromek nahradit jiným ze školky, ale dobrý ten člověk mínil, že na jedné větvi nezáleží. Ale u mne znamenaly tyto matky a tisíce dělnic velkou ztrátu, proto jsem se staral ihned o odpočinek a zhotovil jsem rojochyty.

Jak jich upotřebuji? Význam mají jen tenkráte, je-li v době rojení někdo stále přítomen na včelíně. To byla právě moje paní. Jakmile zpozorovala, že prvé včelky hrnou se z česna, nasadila ihned rojochyt bez víka před česno a za příční latku na dně rojochytu zasadila tyč a klidně odešla. Ano, velmi často musela spěchat k jiným včelstvům, která jevila příznaky rojení. U nich opakovala se popsaná práce, která netrvala ani minutu. V choulostivém případě zapsala na „rojovou přistávku“, abych jí přispěl na pomoc. Neobyčejně toho však třeba. Jen jedenkráte mne přivolala z učebny, ale to jen z příhody nad tím, že se jí podařilo chytit 9 rojů za sebou. Byl to zvláštní pohled na 9 plných rojochytů před česny úlů.

Když se roj usadil, tedy přibližně asi za 10 minut, oddělala rojochyt od česna, zavřela jej víkem, zanesla do sklepa a postavila na stojato tak, že se včely na pytlovině shromáždily v pěkný hrozen. Po odpoledním vyučování jsem potom usadil klidně jeden roj po druhém do připravených úlů. Vše šlo klidně a bez žihadel; mnohý by to ani neuvěřil, dokud sám rojochytu nevyzkoušel. Zdvihneme-li pomalu víko, visí na něm celý roj v podobě hroznu; stačí, když jej vsuneme do úlu, ve kterém jsou připraveny rámky v normální vzdálenosti a přikryjeme vše voskovaným plátnem. Rojochyt s zbytkem včel vyneseme a postavíme před česno a práce jest hotova. Druhého dne nehnul ani rámkem, jen na úl dám víko. Jednodušeji a bez námahy nedá se roj ani chytit, ani usadit. To jest každému myslícímu včelaři zcela zřejmé. Nyní ale slyším sténat nešťastníky, kteří najdou v každé polévce vlas.

O jé, to se polovina roje vrátí nebo vůbec nevyjde, chytáme-li jej hned u česna! Pravda to není a zaručuji se svým čestným slovem i slovem své paní, že se nám ani jeden roj nevrátil do mateřáku. Všechny byly chyceny a usazeny. Ano, ale včely tím přijdou o svou nejpěknější rozkoš reje ve vzduchu. To jest sice pravda, ale i já tím přijdu o rozkoš sletěti kolikrát se žebříku a polámati si snad ruce nebo nohy. Zřím-li se této zábavy, ať se i včelky zřeknou své rozkoše. Jsem sice citlivý chlapík, ale když se jedná o zdraví mojí paní a také o moje, přestává každá přecitlivělost.

Ať se nikdo neobává, že snad tímto poklesnou pudy včel, neboť vyrojení jest již jen posledním článkem v životě včelstva. Někdy se stalo, třeba že jen velmi zřídka, že jsme propásli roj z některého včelstva, která jsou umístěna za včelínem, a že bylo pak nutno sebrati a usaditi jej „přirozeným“ způsobem. U těchto včel nebylo však pozorovati žádného rozdílu, pokud se týče stavebního pudu a podobně uplatnění. Kdyby ve včelařství se každá věc důkladně vyzkoušela a přesně odporozorovala, položila by tehdy právem svůj úsudek a časopisy. Zde jest kořen zla mnoha sepisovatelů i opisovatelů.

Chyťte jen jeden roj mým způsobem, postavte jej do sklepa, za hodinku jej prohlédněte a stanete se jistě ihned věřícími. Krásný, harmonický klid v tak krátkém čase nenajdeme u žádného seřetězeného roje. Několik včel, které snad před nasazením rojochytu odletí, nehrají žádnou úlohu, vrátí se ihned do mateřáku a přijdou mu k dobru. Proto především zkouška, potom teprve úsudek a to při všem ve včelařství.

Ošetření roje.

Sestavení rojů jest rozdílné, proto jest též rozdílné jejich ošetření. Pamatujme: U rojů se starou matkou neprobouzí se stavební pud v takové míře, jako u rojů s matkou panenskou; první začínají brzo stavěti trubčinu, zatím co druzí téměř výlučně budují čistou dělnicinu. Z těchto dvou poznatků vychází jistá různost ošetření. Jakmile začne první s trubčinou, což bývá osmého až desátého dne, rozšiřujeme jeho dílo celými mezistěnami, u poroje není to nutné, ale za to u obou jest velmi nutné krmení a to počínaje čtvrtým dnem. Doporučuji to co nejvřeleji. Přikrmíme-li roj dvěma až třemi kilogramy cukru, uvidíme divy, uvidíme, jak rychle staví včelky a jak nádherné jest jejich přirozené dílo. Dostačí, dáváme-li včelám každý druhý den 1 litr cukrového roztoku v poměru 1:1. Ničeho tím neztrácíme, neboť čeho včelstvo nyní nespotřebuje, přijde mu v zimě vhod. Kdo jen trochu nedůvěřuje tomuto krmení, ať zkusí. Ze dvou stejných rojů, řekněme prvorojů, přikrmujme jeden prvých deset dní třemi kilogramy cukru a druhému nedejme ničeho. Každý hned prohlédne.

Výborně o této věci pojednává Lüftenegger ve svém velkém díle v oddílu „přikrmování rojů“. A kdybychom Lüfteneggerovi nebyli již za nic jiného díkem zavázáni, ačkoliv jeho dílo jest plné bohatých myšlenek, za ten oddíl musíme mu vřele poděkovati. Šel však ve věci ještě o velký krok dále. Nejen, že přikrmoval roje až do ochabnutí jejich stavební činnosti, nýbrž pokračoval i potom, až měly celou zásobu pro zimu, nakrmil je poctivě. Jaké velké výhody to má pro včelaře, jest zcela jasné. Běda, třikrát běda, že žijeme nyní v tak horké zlé době, kdy naše nejkrásnější plány ztroskotávají o protivnou peněžní otázku.

Prohlídka všech rojů po deseti dnech budiž nám zákonem. Musíme věděti, jak včelstvo staví a v jakém stavu jest jeho matka, abychom v nepříznivých okolnostech mohli včas pomoci a neměli snad na podzim ze včelínu nemocnici. Zkažené dílo ihned odstraníme. Ztratí-li roj svoji matku při snubním výletu, dejme mu ihned plást s čerstvými vajíčky ušlechtilého včelstva nebo oplodněnou mladou matku. V nouzi postačí i neoplodněná mladá matka, nebo zralý matečník.

Na konec připojuji ještě důležitou poznámku. Nezapomeň, že roje nejen chtějí, ale i musí stavět. Jest zcela nepřirozené, usadíme-li roj na hotové dílo. Nebudeš mít z toho žádného užitku. Dobře si to zapamatuj!

Roje umělé.

Mnohému již při čtení slova „umělý“ nabíhá husí kůže. A přece odvažuji se tvrditi, že každý umělý roj, tak jak jej já sestavuji, předčí skoro každý roj přirozený. Jak sestavuji umělý roj, čili smetence? Vyhledám silné včelstvo, které se připravuje k rojení, nebo má aspoň naražené matečníky. Toto včelstvo rozeberu na kozlík a to tak, že medové a plodové plásty postavím každé zvlášť a plást s matkou putuje ihned nazpět do úlu. Nyní ponechám včelám asi 10 minut času, aby se dobře nasály medu. V té době postavím rojaček opatřený nálevkou na decimálku, vyvážím jej a přidám ještě 2 kg (to jest 20 dekagramů), neboť nejméně tolik má smetenec vážit. Mezitím odletí všechny létavky a vrátí se do mateřáku, čehož jsem právě chtěl dosáhnout, neboť nemají pro můj účel žádné ceny. Potom beru jeden plást po druhém s kozlíku, setřesu s něho včely do nálevky a prázdný zavěsím ihned na jeho staré místo. Tak pokračuji s každým plástem, z 2 kg včel; zřídka kdy se stává, že jsem nucen přibrat z cizího včelstva ještě dva, nebo tři plásty. Mateřské včelstvo zavru a do nálevky vhodím sbalený kapesník, aby mi včely neodletěly. Z oplodňáčku vezmu nyní oplodněnou ušlechtilou matku, poznamenám ji, vložím do kličky a strčím do kapsy. V tom začne již smetenec naříkat o svoji matku. Zdvihnu rojaček i s nálevkou a udeřím jedním rohem o zem. Včely spadnou na dno, nálevku pak rychle odstraním, dovnitř vypustím matku, víko uzavru a již spěchám s malou bandou do chladného sklepa. Všechna hudba umlkne. Večer přeložím tento umělý roj do připraveného úlu. Večer přeložím tento umělý roj do chladného sklepa.

Nebylo to jednoduché? Proč předčí tento roj většinu rojů přirozených a ovšem také oddělky? 1. Protože má 2 kg včel čisté váhy, může proto mnoho vykonati; větší váha včel jest jenom plýtváním. Jelikož má jenom mladušky, neseslabí se vrátivšími se včelami, jako u oddělku. 2. Protože má mladušky, které v této době mají již chuť ke stavbě, předčí ve stavbě roj přirozený, zvláště podporujeme-li jej přikrmováním. Předčí prvoroj, jelikož má zaručeně oplozenou mladou matku, zatím, co prvoroj může mít čtyř i pětiletou matku, a není vyloučeno, že ji ve velmi nevhodný čas vymění. Předčí i poroj, jelikož má již oplodněnou mladou matku, která se již nemůže při snubním výletu ztratit, což se často a lehce stává. Přirozený roj pochází většinou od méněcenných čeledí; nemohu si při tom vybírat, ačkoliv vím předem, že mám o jedno méněcenné včelstvo více ve včelínu. Můj umělý roj má však mladou ušlechtilou matku, mám tudíž příjemný pocit, že mi způsobí radost a jistý výtěžek. Umělý roj sestavuji v době, pro mne nejvhodnější, kdežto roje přirozené přijdou často v nevhodný čas. Kdo jednou okusí, rád se zřekne přirozených rojů.

Umělý roj jest mimo to jediné včelstvo, které nám s jistotou přijme zvláště cennou matku, kterou jsme snad ze značné dálky objednali. Proto si dobře zapamatuj: Ušlechtilé matky patří i jen umělým rojům. Tam jest jejich přijetí zaručeno. Rozvaž si bedlivě všechna moje slova o umělém roji — jednej dle nich a budeš mi vděčným.

Tímto jednoduchým způsobem docílíš ušlechtilých včelstev jednoho po druhém, rojová horečka zmizí z tvého včelína a budeš mít ze včelaření dvojnásobnou radost. Zkus! Máš-li však obavu o ušlechtilou matku, neházej ji jednoduše smetenci, nýbrž přidej ji v kličce, ucpané zátkou z medového těsta, ať si ji včely osvobodí. Chceš-li rychle a bez nákladu svůj včelín rozšířit, snad zdvojnásobit, umělý roj spojený s chovem matek, dá ti k tomu nejlepší možnosti. Koncem června jsou všechna tvoje včelstva zajisté tak silná, že snesou úbytek ze 2 kg včel. Na příklad, máš 40 čeledí a z nich rázem můžeš mít 80 plnocenných. Předem sis ovšem vychoval od svých nejlepších včelstev 40 mladých matek, které jsou již všechny oplodněny. Tím, že sestavíš 40 umělých rojů a každému přidáš mladou ušlechtilou matku, staneš se rázem bez haléře vydání velkovčelařem, ovšem, máš-li dosti prázdných úlů. Tento způsob rozmnožení včelstev jest bezesporu nejlepším, alespoň víme, jaká včelstva máme, neboť pocházejí od nejlepších nerojivých čeledí, a ne od čeledí, pokažených rojovou vášní. Dnes již jinak svých včelstev nerozmnožuji. Rozmysli vše dobře a zajisté zvolíš také tento jednoduchý a laciný způsob.

Oddělek.

Samozřejmě, že zkrátka pojednám i o tomto způsobu rozmnožování, ačkoliv nejsem osobně jeho přítelem. Jsou však včelaři, kteří si rádi postaví hlavu a od vžitého způsobu neradi upouštějí. Těm chci též dobře poradit. Oddělky, sestavované, jak se obyčejně děje, tak, že se včelstvo i s dílem jednoduše rozdělí, jedna část má pak starou matku, druhá si ji vychová z vlastního plodu, jsou pro kočku. Osiřelá část včelstva ztrácí často ve zmatku hlavu a narazí matečníky ze staršího plodu. Z nejstarší a tedy z nejméněcenné buňky vyběhne první matka a vyhubí další, které jsou lepší. A výsledek jest, že máme o jedno méněcenné včelstvo více. Nechceme-li se však přece vzdáti tohoto postupu, obětujme se a rozeberme třetí den oddělek; všechny staré a zavíčkované matečníky odstraňme a ponechme jen 2 nejmladší, dosud nezavíčkované. Potom se nám věc z části zdaří.

RojUsazeni

Jistějšího úspěchu, pokud se u oddělku dá ovšem o něm mluviti, docílíme, ponecháme-li jedné části starou matku, a druhé části přidáme ihned mladou, oplozenou matku, ovšem ne volně, ale v kličce, jak o tom píši v oddílu o chovu matek. Takový oddělek se daří, neboť matka klade hned první dny a neztrácí se tedy mnoho času, potřebného k vylíhnutí a oplodnění. Kdo si tento způsob dobře rozmyslí, zajisté, že bude jej následovati. I tento způsob ukazuje nám bezpodmínečně jedno: Bez chovu matek není výnosného včelaření. Nahodilé matky z méněcenných rojů, nebo dodatečně vypěstované matky ze slabých oddělků seslabují včelín. Jen pečlivým plemenným výběrem z plnocenných čeledí vzrůstá včelín. Jest to nutno vždy znovu a znovu zdůrazňovati. Jest svatou povinností všech předsedů spolků zahájit za všech okolností boj proti bezcenným matkám, které nám zanechávají potomstvo, vyžadující neustálé péče, ale nedávající nám žádného užitku. Stačí jeden rok, abychom v obvodu spolkovém vyhubili všechny bezcenné matky, nahradili je matkami, vychovanými z nejlepších včelstev a uvidíme hned velký pokrok. Sám od sebe nezdvihá se žádný podnik, vždy je třeba především činné vůle. A naše činy nejsou ani tak obtížné a proto chutě k dílu na všech stranách!

Chov rojových matek.

O chovu matek pojednám důkladně v druhém dílu knihy. Zmiňuji se zde o něm jen z toho důvodu, že se koná v červnu a nesmí se v tomto měsíci zameškati. Připomínám jen důrazně zásadu z druhého oddílu knihy: Ochraňuj chovné matečníky svých ušlechtilých čeledí, jako nejdražší poklad.

Oplodňáčky.

Není mým úkolem popisovat přesně různé tvary oplodňáčků, jak jich chovatelé různých zemí užívají. Zdůrazňuji však: Nezáleží tolik na tvaru a zařízení oplodňáčku, ale spíše na správném jeho osazení. Vyzkoušel jsem různé druhy oplodňáčků, ale nejlépe se mi osvědčil „švýcarský“. Tento oplodňáček, doplněný dvěma malými změnami, užívá se v rakouských spolcích pro chov matek. Volba oplodňáčku nepůsobí tudíž potíží, neboť svému účelu odpovídá skoro každý. Chceš-li však v oplodňáčcích nejen chovat, ale i přezimovat záložní matky, radím ti důrazně následující: Pořiď si osmidílný oplodňáček, jakých již několik užívám, a uspokojí tě v obou případech. Blíže o něm pojednám v následujícím oddíle. A nyní přistupme k správnému osazení oplodňáčku.

Do tří až čtyř prázdných oplodňáčků nalepím několik proužků mezistěn a oddíl pro krmení naplním krystalisovaným medem. Tento oddíl ať jest dobře utmelen, aby med nevytékal, neboť by dal podnět k loupeži a zničení malé rodinky. Med přikryji částečně zelenými, stromovými listy. Pracuji nejraději s krystalisovaným medem, protože tak snadno neteče a včelky se v něm neutápějí. Každoročně reservuji velkou nádobu medu k účelům chovu v příštím roce. Důležité zásady každého chovatele jsou: Chov provádí se jen pomocí medu, cukr jest jenom náhražka v nouzi, pokud není ještě plodu ke krmení; zde jest však plod, který jest nutno krmit, a proto pryč s cukrem při chovu! Rovněž nevyhovuje těsto, připravené z medu a cukru; jest sice lepší než cukrový roztok, ale nevyváží čistého medu.

Jsou-li všechny oplodňáčky hotovy, připravím jeden rojaček. Potom rozeberu jedno silné mateřské včelstvo, zavěsím je na kozlík, plást s matkou vrátím ovšem ihned do úlu. Když se včely dobře napijí, setřesu je z jednoho plástu po druhém do otevřeného rojáčku. Rojáček ponechávám úmyslně otevřený, aby létavky najisto odletěly, neboť nejsou vhodné pro můj účel. Mám-li ve skříni již dostatek mladušek, otevru ji zcela a mateřské včelstvo zavěsím zpět do úlu. Nyní nabírám velkou sběračkou, která jest vždy ve včelínu připravena, a plnou nasypu do každého oplodňáčku, ve kterých jsem předem uzavřel česna, ale otevřel větrací otvory ve dně. Mám-li v zásobě právě vyhlíhlé neoplozené matky, vhodím je ihned včelám. Mám-li však jen zralé matečníky, vložím je do otvoru ve víku každého oplodňáčku. Tyto postavím potom do temného místa na včelnici, tedy ne do studeného sklepa. Nyní však hlavní věc: Uzavřené oplodňáčky zůstanou zde po dvě noci a teprve večer třetího dne, když let již na večer přestane, přeneseme je na jejich stálé stanoviště a česna otevřeme. Nedbáš-li toho — máš nezdar, neboť otevřeš-li dříve, ztratí se ti polovina včel a rozváže se i páska vzájemnosti. A následky? Některá skříňka vymizela, jiná pak náramně seslabená.

Kde umístíme oplodňáčky? Pokud možno nedaleko z oblíbeného úlu. Stanoviště oplodňáčků může být i zcela ukryté a zastrčené, tím je výhodnější. Mám je zavěšené i v korunách stromů, aniž se obávám ztrát. V mé zahradě je takové zastrčené místo, kam by se nikdo neodvážil oplodňáčky umístit. A přece mohu se každoročně pochlubiti kursistům, že právě na tomto místě postavený oplodňáček neměl nikdy ztrát, že nikdy nenesl kříž smrti. Poznamenávám totiž každou ztrátu matky při snubním výletu takovým křížem. Uvedené jest důkazem, že panenská matka při výletu zdolává každou překážku. A právě tyto překážky se jí silně vtisknou v paměť, takže při návratu nebloudí. Oplodňáček nestavme na prudké slunce a také ne blízko k zemi, aby nebyl obtěžován slepicemi a jinými zvířaty. Často se zarazí kůly do země a na vodorovné prkénko na ně přibité se postaví skříňky. Také zdi, výstupky, kmeny stromů jsou vhodnými stanovišti pro oplodňáčky. Mám-li několikadílné oplodňáčky, jest s výhodou obrátiti česna na různé strany.

Čtverák a osmerák.

Užívám obou, prvého pro malé i velké rámky, a to takových rozměrů, jako jsou medné rámky mateřských včelstev. Osmeráky jsou zařízeny jen pro polorámky. Oba tvary mají zcela zvláštní výhody.

Díl z oplodňáčku mohu ihned použít na včelnici ničeho neztráceje, zatím co z malých skříněk třeba každoročně vylamovat dílo, aby včelky měly příležitost ke stavbě. To jest velmi důležité. Nikdy nebudeme míti svěžích a ze života se těšících včelstev, usadíme-li je na hotové dílo. Jest nutno, aby každý na vlastní oči viděl pilnost a radost, s jakou malá čeládka buduje na nalepených začátcích. Taktéž jsem zjistil, že v čeladích, které jsou nuceny budovat od základů, matka dříve koná snubní výlet než u těch, které byly vybaveny hotovým dílem. Kdo nelakotí s krmením, získá vždy nejkrásnější dílo.

Výhoda spolčáků spočívá i v tom, že se v nich včelstva vzájemně zahřívají, což jest velmi důležité za chladnějšího počasí a pro přezimování, neboť teplo jest životní podmínkou našich dětských sluncí, tím předčí jednotlivě, volně rozestavěné skřínky.

Ve spolčácích včelstva velmi dobře přezimují, máme tedy v každou roční dobu záložní matky. V zimě utvoří vlastně všechny čtyři nebo osm čeledí jednu společnou kouli, jsouce od sebe jen přepážkami odděleny. Ze středu pak začíná z jara opět proces rozmnožovací. Jest to půvabný pohled z jara nebo pozdě na podzim, jak se rodinky uvnitř vzájemně k sobě tulí.

Protože mohu tyto včeličky lehce zazimovati, mám v nich příštího roku již materiál k chovu, aniž oni ochuzují mateřská včelstva, což cítíme nejlépe při sklizni. Přes zimu mám státi čeledě volně v zahradě, každá jest ovšem opatřena česnovým kanálkem.

Plástů těchto rodin, které se většinou z jara dobře vyvinou, užiji k zesílení slabochů.

Rámků chovných bych ještě mnoho lehce užil k chovu, jelikož jsou stejné míry. Mohl bych však, že tyto postačí.

Své čtveráky a osmeráky zařídil jsem pro čtyři až sedm rámků; jsou to tedy již zcela pěkné rodinky, které při způsobilých matkách nanesou si část zimních zásob samy. Zapamatuj si však: K přezimování potřebuje takový rojík, i kdyby byl jen na čtyřech plástech, nejméně 2 kilogramy medu, t. j. nejméně dva zcela zanesené medové plásty. Každý kursista, který viděl u mne tyto plemenáčky v provozu, přesvědčil se, jak dobře jest možno jich užít. Ani zahrady nám nehyzdí, neboť vypadají jako velký nízkoširoký úl na čtyřech nohách. Vzhledem k jejich všestrannému upotřebení doporučuji je vřele každému chovateli. Krmení děje se buďto otvory pro krmení ve stropě jednotlivých oddílů anebo, což jest ještě výhodnější, zřídíme každému vlastní oddělení pro krmení hned uvnitř.

Vymetání medu. Vytáčení medu.

Vymetání — slovo opředené čarovným zvukem pro každého včelaře. A jest to skutečně něco rozkošného, můžeme říci nejrozkošnějšího ze všech darů přírody. Protože dnes jest vymetání medu nejrozšířenějším způsobem dobývání medu, pojednávám jen o něm a pomíjím dobývání odkápáváním nebo lisováním. V některých zemích se těží i med plástový. Děje se to tím způsobem, že se do medového rámku vloží nejčastěji čtyři malé rámečky, upravené k vyjmutí a opatřené nálepkami. Včely zastaví tyto rámečky, zanesou medem a zavíčkují. Vkusně upravené medné skříňky dávají se na trh. Mnozí odběratelé žádají výslovně med jen z těchto panenských plástů, neboť chroupání jich působí jim zvláštní rozkoš. Něco pravdy na tom jest. Ovšem k získání medných skříněk patří jen maličkost — ohromná snůška, kterou většinou mají ovšem jen Američané. Potom se ovšem celá věc značně daří, zvláště, je-li dosti odběratelů tohoto, přirozeně o něco dražšího medu.

K těžení medu potřebujeme především nůž nebo ještě lépe vidličku na odvíčkování. Je-li med velmi tuhý, upotřebíme zvláštního přístroje na rozpouštění; potom potřebujeme medomet. Medometů jež jest mnoho druhů, jak pro malo-, tak i pro velkovčelaře. Většinou všechny vyhovují, jsou-li z dobré továrny, vyžadují jen jisté péče, jinak selhávají také. Mám medomet již mnoho roků a pracuje stále výborně.

Důležitá jest doba, kdy máme med vymetati. Názory se zde velmi různí; jedni tvrdí, že jest nutno vyčkat, až jest celý medový plást zavíčkován, kdežto druzí se spokojí tím, počinají-li včelky víčkováním. Jsem bezpodmínečně pro druhý způsob, a to z těchto důvodů: Kdybych v naší na snůšku tak žebrácké krajině čekal, až budou všechny medové plásty zcela zavíčkovány, utrpěl bych značnou ztrátu. Každý zkušenější včelař se přece přesvědčil, že v plné snůšce se vyprázdněný medník neděje za tři dny zcela naplní. Abys se dočkal úplného zavíčkování všech medových plástů, potřeboval bych nejméně osm dní. V té době naplní mi však pilné včelstvo třikrát medník. To by pro mne ovšem byla značná ztráta, jelikož plná snůška v příznivém případě trvá u nás právě jen osm dní. Kromě toho bych nemohl tolik krmit pilí včel.

Nevěří-li mi dosud někdo, komu snad zní v uších pohádka o nezralém medu, o které čítal, má lehký prostředek, aby včelky nezlenošil. Ať podloží pod plný medník, dříve než jest med zavíčkován, prázdný nástavek; potom může klidně vyčkávat, ovšem má-li dosti vysoký včelín nebo jednotlivá jeho patra, aby bylo možno zvyšovat úly. Při dobré snůšce může podložit ještě třetí i čtvrtý, tak jako činí Američané za jejich trvalé snůšky. Ovšem třeba k tomu především pastvy. Čekat, až budou plásty zcela zavíčkovány, jest nesmysl i proto, že některý med lehce krystalisuje a nedá se potom vymetat; nejčastěji jsou to medy, které právě pro zazimování nejsou zrovna nejvhodnější. Tak na příklad modřínový med prý již třetího dne jest tak tuhý, že se nedá vůbec vymetat. Na konec ti ještě něco prozradím. Zkus některému včelstvu, které jest v plodišti dobře zásobeno, ponechat medník až dlouho do podzimu, kdy již všechná pastva přestala. A co najdeš? Nezavíčkovaný med v medníku. Nu, jak to přijde? tážeš se jistě údivem. Včely nezavíčkují úplně všechen med a také ne každý; mohl bys čekat i celý rok a přece bys vždycky našel něco medu nezavíčkovaného. Toho si zajisté nevšimli ti, kteří láteří na nezralý med.

Jednoho nevěřícího Tomáše ve svém působišti jsem o tomto přesvědčil skutkem. Jest to náš starý včelař Leopold Girsch, který včelaří již přes 40 roků. Jmenuji jej jen proto, že dotyčný dosud žije a každý se ho tudíž může dotázat o pravdivosti. Získati tohoto včelaře staré školy pro některý nový názor, nebylo z počátku lehkou věcí. Jednou přišel právě k vymetání. Z medometu vytekl řídký, skoro jako vodnatý akátový med. To jest pro kočku, vždyť ten med není dosud zralý, zkysá ti! Kdo to povídá? Ve všech učebnicích můžeš to přece čísti. Vidíš, a já této pohádce nevěřím, sic bych to nedělal. Girsch jest energický člověk, muž činu. Dobře, nehádáme se a uděláme zkoušku! Prosím, jak a co chceš? Tedy poslyš: Naplníme dvě sklenice medem; jednu tímto řídkým, druhou hustým vičencovým medem z oné nádoby. Obě láhve zapečetíme, označíme mým pečetítkem, po roce je oba otevřeme a jeden z nás bude mít pravdu. Chceš tak? Ale s radostí! Moje služka musila donést jeho pečetítko, kterým pečetil víno při prodeji. Naplnili jsme dvě sklenice; sám je pečlivě zapečetil a postavil na skříň. Bohužel příštího roku jsme na ně oba zapomněli. Teprve po štědrovečerní večeři, při níž byl se svou paní mým hostem, když po starém zvyku z mého domova přišly na stůl ořechy s medem, vzpomněl jsem si na sklenice. Moje paní je donesla. Girsch je slavnostně prohlédl a když shledal, že jsou neporušeny, otevřel jsme je. A nyní jsme všichni zkoušeli. A konec písničky? Ten med, který byl poznán jako nezralý, byl lepší než ten zralý. A nezkysal? Ani řeči! Tak měl přece jeden z nás obou pravdu. Ty, Quido, jsi a zůstaneš taškářem!

K tomu netřeba žádných vysvětlivek. Ale přece ještě malé ponaučení. Obáváš-li se zkysání medu, varuj se několikrát řídkého medu, ale vlhké místnosti, do níž med ukládáš. Ta jest příčinou zkysání. Zda abychom si však rozuměli. Nesmí se snad vymetávati již ten med, který vystřikuje jako voda. Docela bezzávadně může se však vymetati med z plástů, na nichž včely počaly již víčkovati; a dostačí, kdyby toho byly jen stopy jako maličké veliké. To jest nutno dobře si zapamatovati. Bajku o nezralém medu pošleme do říše pohádek, kam patří a které tak jako tak nikdo nevěří.

Jak odebíráme plné medové plásty? U mne to jde velmi jednoduše. Zavěsím plásty z medníku i se včelami na kozlík. Při tom se včely trochu nasají. Pak vezmu rámeček do levé ruky a pěstí pravé ruky udeřím na levou ruku, tedy ne na rámeček, a nasáté včelky padají jako hrušky do prázdného medníku. Několik včelek, které snad zůstaly ještě zavěšeny, smete moje paní. Medník vyplním zase prázdnými plásty a moje paní začíná ihned s vymetáním. Činím tak z toho důvodu, že se med dá nejlépe vymetati tehdy, má-li ještě teplotu úlovou. Vychladnou-li však značně plásty, nedá se již tak lehce med vytáčeti.

Mnozí užívají před odebíráním medových plástů výkluzu. Mám ho také tři druhy, ale ne pro svoji potřebu, nýbrž abych mohl upotřebení ukázati kursistům. Chci-li pracovati při odebírání medu s plásty téměř bez včel, docílím toho u suchých L. M. S. úlů hravě tím, že na místo mřížky vložím přiměřené prkénko a za hodinu jest medník téměř prázdný. Včelky cítí se totiž v něm osiřelými, hledají spojení s matkou, vylétají a spodem se vracejí. Nahoře zůstane jen nepatrný zbytek mladušek, které nikterak neztěžují mi práce.

Před vymetáním nutno ovšem předem plásty odvíčkovat, potom teprve se vkládají do medometu. Nezapomínej nikdy, že mladé plásty jsou velmi choulostivá hračka a lehce se lámou. Nevytáčej hned z počátku s největší rychlostí, nýbrž po jedné straně plástu zatoč jen několikrát a velmi pomalu. Pak obrať plásty, třeba že nejsou po té straně ještě vytočeny, a vytáčej druhou stranu. Když jest úplně vytočena, obrať plásty znovu a vytoč je úplně i na prvé straně. Postupuješ-li tímto způsobem, nikdy se ti plást nepoláme. Pracuješ-li ovšem jenom se starými plásty, není potřeba této opatrnosti, neboť ty již něco snesou.

<<< předchozí díl

následující díl >>>

Včelař Obecný
www.vcelarobecny.cz