Quido Sklenar - Moje včelí matička - Červenec

Quido Sklenar - Moje včelí matička

následující díl >>>

Co by měl dělat včelař v červenci

V tomto měsíci má včelař opět tolik práce, jako v obou předcházejících; ovšem jest jen málo nových prací. Jest to jen kočování za pastvou, výměna matek u méněcenných včelstev a pokračování v umělém chovu matek. Současně dozíráme dále na roj a vyrojená mateřská včelstva.

Kočování.

Kočováním zabývala se dosud jen malá část včelařů. Budou-li však i dále časy tak zlé, potom budeme nuceni pomýšleti na pravidelné kočování i my, kteří jsme se jím dosud nezabývali. Sám již vážně uvažuji o tom, nemám-li posílati své včelky také někam na byt a stravu. Proveditelným by to bylo všem včelařům, zvláště zasáhne-li tu organisace a postaví kočování na pevné koleje a vymůže-li od vlády podporu. Jest mnoho krajin, kde jen z části nebo vůbec není snůška využitkována a tím včelstva ztrácejí tisíce kilogramů medu a stát miliony národního majetku.

Jako důkaz přečti si odstavec »Včelařova žena« na konci tohoto oddílu. Užasneme nad ohromnými čísly z malého místečka Hauskirchen, které se pokládá za eldorado pro snůšku.

Nekočujeme ovšem výlučně jen v červenci; jsou kraje, kde se vyplatí kočovat již záhy z jara na eriky (druh vřesu), později na řepku, dále na ligurus, akát a lípu, a ještě později, koncem července na zlatobýl, na pohanku a vřes. Nejvydatnější bývá tato pozdní pastva, proto pojednáváme o kočování právě v červenci, jelikož v tomto měsíci jest s ním se k němu připraviti.

Kočování jest a zůstane hrou v loterii; je-li nám však počasí jen trochu příznivé, vyzískáme v jednom roce tolik, že na několik let předem máme zaplacena všechna vydání. Jako každý hospodářský podnik, vyžaduje i kočování zkušenosti a podnikavosti. Zkušenosti můžeme nabýti, podnikavost však má míti každý včelař již vrozenu. Rakouský velkovčelař František Neunteufel v Hirtu (Korutany) jest pravým typem podnikavého kočovníka. Jemu jest to jedno, stěhuje-li se z Korutan do Štýrska, Dolních Rakous nebo Maďarska; využitkuje odvážně ve velkém každé lepší pastvy. Jen jednu nesnáz musí překonávati, a tou jest přílišná úzkostlivost místních včelařů, kteří se obávají, že jejich včely hladem zahynou, a proto mu dělají těžkosti. Neunteufel zastává však mínění, že vydatná pastva nikdy nebývá plně využitkována, čímž se národnímu jmění ztrácejí ohromné částky. Kdežto on zve včelaře, aby kočovali do Korutan na letní snůšku, obávají se včelaři z krajin, kde je lígrus, že přijdou zkrátka kočovnými včelstvy, aniž uvážili, že v době plného květu lígrus nikdy není plně využitkován a že jest nemožnosti, aby včelky navštívily všechny květy. Převčelení kočováním můžeme se obávati jen v místech s hubenou pastvou. Teprve potom, až vymýtí všichni včelaři bledou závist ze svého srdce, odpadne i tato nesnáz. Úkolem spolkových předsedů jest působiti v tomto smyslu.

Kočování jest velice usnadněno praktickými úly; ne každý úl, kterých se nyní užívá, jest k tomu vhodný. Některý úl jest připraven několika pohyby, jiný potřebuje zdlouhavých příprav. Proto každý včelař, který počítá s možností kočování, volí hned při nákupu vhodné úly. V každém případě jest lépe míti úly vhodné, než nevhodné, které k tomu jsou za tytéž peníze, neboť nevíme, nenaskytne-li se nám přece někdy možnost zakočovati si. Ideálním jest úl L. M. S., stačí uzavříti dvěma zastrčkami mřížku před česnem a úl jest hotov k naložení.

Netřeba ovšem připomínat, že včelstva určená ke kočování musí míti řádnou matku, musí býti silná a s pevným dílem; samozřejmě je též, že se nevydáme na cestu bez zásob potravy; nemáme přece žádné smlouvy se sv. Petrem. Uhodí-li náhlý nečas, včelky na novém stanovišti nemohou donésti ani kapky medu a třeba jim sáhnout na zásoby, které jim ponechal starostlivý jejich otec na cestu. V horkém létě stěhujeme včely jen v noci. Úly převážíme vozem, autem nebo drahou; jen v horách do vyšších poloh přenášíme je na zádech. Nikdy nezapomínejme, že i na novém stanovišti potřebují včely vody, a proto se starejme o napajedlo. Kočování se velmi zjednoduší i zlevní, děje-li se společně několika včelaři nebo celým spolkem. Ačkoliv se svými včelstvy jsem dosud málo kočoval, přece jsem dosti často pomáhal při balení a užil také romantické jízdy tišinou noci. Bylo to krásné, velmi krásné; měl jsem dva milé včelaře jako spolucestující a ráno – prázdný pytlík na tabák.

Málo příprav k převážení vyžaduje slaměný koš; postavíme jej na hlavu, česno ucpeme, dno převážeme řídkou pytlovinou a již jej můžeme nakládati. U úlů s rozběrným dílem dbám toho, aby medník byl prázdný a opatřen jen jedním dobře upevněným plástem uprostřed; na něm se cestou usadí přebytek včelstva, po způsobu roje, vzniklého vybubnováním. Česno buďto úplně zavřeme, což jest výhodnější, neboť nepadá do úlu světlo a včely se zbytečně neutloukají, nebo je opatříme drátěným pletivem. Zato dostanou dostatek vzduchu zadem, neboť místo zasklených okének vložím okénka s drátěným pletivem. Velmi důležito jest, aby všechny rámky byly stejně vzdáleny a lehkým přibitím upevněny. Na každý způsob vezme sebou včelař mimo kladívka, kleští a hřebíků něco vaty nebo novinového papíru k ucpání, neboť není jisto, zda jízdou po hrbolaté cestě se něco neuvolní. Pod úly s rozběrným dílem vkládám pevně stočené slaměné vichy, které dobře pérují, takže nemám nesnází. Má-li včelstvo za jízdy dosti prázdného místa v úlu, kde by se mohlo shromažďovati, nikdy se nerozdivočí. Abychom zabránili odtržení plástů za jízdy, doporučuje se, aby dílo bylo ve stejném směru s osou vozu. Špatně by jednal včelař, který by nechal úl nabitý plnými plásty. Horkem, které rozčilené včelstvo vyvíjí, trhají se snadno plásty a velká část včelstva lehce zahyne. Pro kočování jest tedy výhodné, jsou-li plásty dobře drátovány, neboť jsou vždy pevnější a snesou mnohý otřes. A nyní na cestu – dobrý vítr. —

Trubčice a trubcokladná včelstva

Dříve, než pojednám o výměně matek u méněcenných včelstev, zmíním se o hrboplodném včelstvu. Jest svízelem každému včelaři, proto jest nutno přinésti trochu jasna do této nemilé věci. Příčinou hrbolpodosti včelstva jest buďto trubčice, to jest dělnice, kladoucí vajíčka, nebo trubcokladná matka. Poslední případ vyléčíme lehce výměnou matky. Trubcokladnou stane se panenská matka, kterou včely pozdě vyměnily, když nebylo již trubců na včelnici, takže zazimovala neoplozená; trubcokladnou stane se též stará matka, je-li její semený váček již vyčerpán; i každá statná matka onemocněním pohlavních ústrojí stává se někdy trubcokladnou.

Dobře jest, pozná-li včelař v pravý čas bezmocný stav včelstva. K tomu podávám několik pokynů, neboť seznáme-li stav včelstva pozdě, jest též pozdě na léčení a nejčastěji se vůbec ani nevyplácí. K lepšímu pochopení podávám zde dva případy ze své činnosti jako učitele včelařství. Před lety prohlíželi jsme včelíny v Klein-Hadersdorfu v Dolních Rakousích. Navštívili jsme též včelín, bohužel předčasně zesnulého starosty Sauberera, který byl vzorným včelařem. Zašel jsem před česna. „Pane starosto, váš včelín není v pořádku!“ Hrom a peklo, ten se na mne zamračil, neboť byl hrdý na svůj včelín a včelařil tělem i duší. „Ale to není přece možné,“ pane nadučiteli, již s ohledem na prohlídku, udělal jsem všude přísný pořádek. Kde jest tedy chyba?“ Stál jsem již na včelnici a opřel jsem se o jeden úl. „V tomto úlu, o který se opírám.“ „Ale vy jste jej dosud ani neotevřel!“ – To nevadí, ale včelstvo jest hrboplodé.“ „To jest nemožné, vsadím se o krabičku viržinek (mínil 25 kusů), vždyť jsem ještě před několika dny viděl plod.“ „Dobře, sázku přijímám, ale jen o pět viržinek, neboť nejsem válečný zbohatlík.“ „Máte-li pravdu vy, platím celý balíček; mám-li pravdu já, platíte vy pět kusů.“ „Ujednáno!“ Diváci očekávali v napětí. Vyndal jsem prvý, druhý, třetí plást a čtvrtý jsem podal starostovi. „Prosím, co jest toto?“ – „Ano, pro boha, skutečně samý hrboplod.“ „Děkuji. Kdo vyhrál?“ – „Ovšem, že vy; ale nyní mi řekněte, jak je to možné, vždyť jsem před několika dny skutečně viděl zde mnoho plodu.“ – „Ovšem, ale nezavíčkovaného.“ „Skutečně, to máte pravdu. Ostatně, dám vám příležitost, abyste získal prohru zpět.“ „Jak to?“ „Máte na včelnici ještě jedno hrboplodé včelstvo.“ „To není možné, není to možné; které by to mohlo být?“ — „Včelstvo ve spodním oddělení, právě pod tímto.“ — „Hurá, ale tentokráte jsem zase vyhrál já, pane nadučiteli, mohu přísahat, že jsem viděl matku před několika dny.“ — „Prosím, v tom případě mohu prohrát, ale vytrvám v sázce.“ „Přijímám rovněž a zdvojnásobuji vklad.“ „Dobře!“ Zavěsil jsem zpět prvé včelstvo, rozebral druhé a velmi brzo přišel jsem na — hrboplod. Neprozradil jsem ničeho, až jsem našel matku a podal ji i s hrboplodem starostovi. Byl, jako když do něho udeří. „Prosím, na plástu jest též matka, prohlédněte si ji.“ Byl to zdánlivě krásný, zdravý tvor. Všichni pohlédli zvědavě na mne. Něco podobného se jim přece dosud nepřihodilo. Objasnil jsem jim všechno. Starosta chtěl vší mocí zaplatit dva balíčky doutníků, neboť se radoval, že jsem ho upozornil na nemocná včelstva; vzal jsem si jen čestně zasloužených deset kusů.

Druhý, podobný případ. Byl právě u nás na návštěvě Göritz z Německa, vynálezce „čarodějného“ úlu. Zahájili jsme prohlídky úlů v okolí a Göritz milerád přijal mé pozvání a zúčastnil se s námi. Navštívili jsme kolegu starého včelaře s 50 včelstvy. Náhodou jsme ho zastihli s jeho paní na včelnici při práci. Pozdrav, vzájemné představení a má obvyklá procházka před česny. „Co jest to, skončil jsi již podzimní prohlídku včelstev?“ — „Ovšem, před několika dny.“ — „Nu a?“ „Všechno v pořádku.“ — „Také čtrnáctka?“ „Pravda, stará, ty jsi přece sama viděla matku!“ — „Ty víš, že se chceme při prohlídce vždy něčemu přiučiti, dovolíš, abych nahlédl do čtrnáctky.“ Ten muž mne zná již po mnoho let, a jelikož jsem se upřel na jedno včelstvo, věděl, že se s ním něco stalo. A proto se otázal: „Co chceš najít u toho včelstva?“ — „Jest hrboplodé.“ „Ale, prosím tě, viděl jsem přece určitě matku.“ — „Tím lépe pro tebe, naše prohlídka to hned ukáže.“ Zavolal jsem začátečníka: „Otevři úl, najděte matku a hlašte nám nález! Pánové S. a Z. vám pomohou.“ Brzo vyběhl jeden pán. „Včelstvo jest hrboplodé a matky jsme nenašli.“ Můj kolega otvíral oči. Vpředu našli jsme konečně matku, usmrtili jsme ji a včelstvu přidali plodový plást z dobrého včelstva.

Potom jsme navštívili druhý včelín známého obchodníka, který byl vysloveně vzorným včelařem a jehož včelín zářil pořádkem a čistotou. Očekával nás již na včelnici. Pozdrav. „Jak se ti daří, Lojzíku, máš vše v pořádku?“ Uspokojeně zaznělo jeho „ano!“ Začal jsem svou obvyklou prohlídkou u česen. „Lojzíku, mohu si prohlédnout jedno včelstvo?“ „Můžeš pánům ukázat třeba 47, jest to vždy moje nejlepší včelstvo.“ „Ne, ne. to nepotřebuji, ale do třetího chtěl bych nahlédnout.“ Lojzík mne již znal a vyběhl proto ze včelínu. „Co jest s tím včelstvem?“ „Jest hrboplodé.“ Pokrčil rameny. „Může být, dosud jsem včelstvo nepřehližel.“ Zase jsem zavolal několik začátečníků do práce. Jest tomu tak, jak jsem řekl; trubčice jest při práci a včelstvo velmi zeslabené. Jak jsem tak stál u včelínu, přistoupil ke mně Göritz, vzal mne pod paží a zavedl stranou. „Poslyš, hrozím se tě, s jakou jistotou rozeznáš v takovém množství ihned hrboplodé včelstvo. Kdybys byl vynálezcem mého „čarodějného“ úlu, mohl bych snad tvrdit, že ses při tom naučil hned čarovat. Jest to pro mne hádankou, neboť toho mi dosud žádný mistr neukázal. Jak to poznáváš?“ Zasmál jsem se. „Podám ti doma podrobnou zprávu, nyní musíme navštívit ještě několik včelínů.“

A doma jsem mu vše pověděl. Také tobě, milý včelaři, vše povím; poznáš, že není třeba čarování, ale bystrého a cvičeného oka. Zkušenosti jsem nabyl u hrboplodého včelstva na svém včelíně. Zjistil jsem takové včelstvo právě před lavicí, na které jsem pravidelně odpočíval. Měl jsem zde dobrou příležitost včelstvo podrobně pozorovat a studovat, neboť nemohl jsem je okamžitě vyléčiti, jelikož jsem neměl oplodněné matky, protože poslední serie se teprve před dvěma dny vylíhla. Ztrávil jsem mnohou čtvrthodinku pozorováním tohoto včelstva. Svým chováním bylo mi již dříve nápadno, jinak bych je nepřehlédával. Co jsem shledal? Včelař, který věří slepě tištěnému slovu, mi ihned odpoví: Včelstvo nepřináší pyl! To ovšem není pravda, i kdyby to ještě častěji v knihách opakovali, neboť hrboplodé včelstvo přináší pyl, a to velmi mnoho. Máš-li sám hrboplodé včelstvo na včelíně, věnuj trochu namáhavý jeho studiu a v budoucnosti se ti to jistě vyplatí. Zjistíš, že včelstvo má sice stráž, ale ne takovou, jako včelstva s řádnou matkou. Stráž řádného včelstva ihned přechází při podráždění agresivně v útok a s naprostou jistotou volí si takové příjemné cíle, jako jest špička nosu, ušní boltec, oční víčka a pod., zatím co stráž hrboplodého včelstva sice také útočí, ale útoku neprovede, nýbrž ihned zbaběle ustoupí, očekávajíce nebezpečí. Tak se chovají vůči člověku. Jsem-li při prohlídce u některého včelstva v nejistotě, zaklepu trochu na leták před česnem a mám ihned jistotu; brání-li se včelstvo okamžitě bodnutím, je v pořádku, uteče-li však zbaběle před mým prstem, potom jsem na pravé stopě. Ještě jistějším jest jiné znamení. Včely s řádnou matkou chvějí křídly tak rychle, že tento pohyb nestačíme prostým okem ani sledovat. Jinak hrboplodé včelstvo; pohyb křídel můžeme částečně okem rozeznat, křídla zdají se nám jako závoj, jako jakoby byla zahalena závojem. Říkám, že včely nosí smuteční závoj pro ztrátu matky. Podobný závoj zpozoruješ i při otevření osiřelého včelstva.

Snad řekneš, že není možno, abys tomu věřil, vždyť jsi o tom v žádné knize nečetl! Věřit sice nemusíš — ale pozoruj sám počínání takového včelstva a uvěříš. Ovšem, ani potom nerozeznáš ihned s jistotou hrboplodého včelstva — jest nutno, abys cvikem zbystřil svůj zrak.

Výměna matek u méněcenných včelstev.

Tento oddíl jest zase velmi důležitý, neboť od přezimované matky závisí v prvé řadě výnos včelstva toho roku. Ona jest základním kamenem, na kterém buduji příští svůj výtěžek. Která matka jest tedy méněcenná? V druhém díle knihy udávám podrobně „vlastnosti plemenného včelstva“. Událost z mého včelaření nejlépe objasní celou věc.

Jednokráte mne na včelíně navštívil párek novomanželů, právě když jsem prováděl podzimní prohlídku. „Prosím, neračte se vyrušovat,“ tak začali moji návštěvníci. Pokračoval jsem v práci a současně jsem se bavil s hosty. Nemohli se dosti vynadivit medovým zásobám jednotlivých včelstev; každé mělo nejméně 6 kilogramů, některé ještě více. „Vy nemusíte vůbec dokrmovat, na našem včelíně to vypadá mnohem smutněji.“ Přišlo nové včelstvo na řadu a to mělo na tabulce velkým červeným písmem napsáno: „Cikáni.“ Nad tím se paninka pozastavila. „Prosím, co znamená toto jméno?“ „Toto včelstvo, milostivá, usadilo se jako roj do osiřelého slabého včelstva; neznám jeho původ, odtud i jeho jméno, neboť se potulovalo světem.“ „Ó jé, to jest zajímavé! A co s ním uděláte?“ „To se teprve ukáže, až po prohlídce; uspokojí-li mne, ponechám je s důvěrou v novou krev, zradí-li mne, tedy je zruším, neb vyměním mu matku, dle toho, jak jest silné.“ Tenkráte jsem byl dosud unášen myšlenkou, míti nalezence, cikána, od kterého jsem očekával ozdravení svého chovu. Dnes se tomu ovšem směji, neboť jsem si vědom, že nalezenec zřídka splní naděje, právě tak, jako jiná včelstva a že jen pečlivým výběrem vychováme dobrý kmen. Přiznávám se zcela otevřeně k své tehdejší slabosti a nestydím se za ni. Rozebral jsem včelstvo. Úl byl nabit k prasknutí včelami, dílo krásně stavěné, 6 plástů plných plodu, ale v celém úlu doslovně nebylo ani 5 deka medu; i dámě to bylo nápadno, takže jí uklouzla otázka: „Z čeho vlastně žije toto ohromné včelstvo?“ Dle červené značky snadno jsem našel matku; byla velká, jasně žlutá. „Pohleďte, zde kráčí matka.“ „Prosím, kde jest, nemohla bych ji vidět lépe na světle?“ tázala se dáma. Vzal jsem plást k oknu. „Ach, jaké nádherné zvíře!“ „Bohužel, však bezcenná,“ a jedním pohybem jsem ji odstranil. „Proboha, co to děláte?“ „Zbavuji se méněcenného materiálu.“ „Proč by byla méněcenná, vždyť má více plodu než jiná včelstva?“ „Ovšem, ale tím přivádí včelstvo do záhuby, neboť nechci v žádném případě za nynější drahoty přikupovat cukr. Medu včelstvu s takovou matkou jest rovněž škoda, jelikož však včelstvo je silné, zazimuji je a dostane novou matku. Všechna včelstva, která jsme právě prohlíželi, byly roje, pamatovaly na tvrdou zimu, zásobyly se, mohlo tedy tak jednat i toto včelstvo.“ „Měl jste nám aspoň dát tu matku.“ Zasmál jsem se. „Není-liž pravda, milostivá, abyste potom jednou řekla: ,Dej mi již pokoj s matkama od Quida, vždyť nestojí ani za kočku!‘“ A nyní se sama nezdržela smíchu. „Račte si, milostivá, pro své další působení zapamatovat: Včely masařky jsou pro naše snůškové poměry bez užitku.“ Ta paní si to dobře zapamatovala a stala se přesvědčenou stoupenkou chovu výběrem. Ošetřuje sama a vzorně svůj včelín, neboť její muž nemá k tomu dostatek volného času.

Jak se provádí výměna, pojednávám podrobně v druhém dílu knihy. Jen jedno připomínám začátečníkům, jako zásadu při této práci. Právo k životu na tvém včelíně mají jen ta včelstva, která si vlastní silou nashromáždí zimní zásoby. To z toho jednoduchého důvodu, že i v přírodě by neuhájila práva k životu a musela by bídně zahynout, kdyby neměla této důležité vlastnosti.

Umělý chov matek.

Také o tomto se zde blíže nerozšiřuji, jelikož jest to látka druhého dílu knihy. Poznamenávám jen, že právě červenec a srpen jsou výhodnými měsíci pro plemenný chov, neboť v tuto dobu zbavila se již druhá včelstva trubců a proto můžeme ušlechtilý chov matek s plným úspěchem zahájit. Jest nutno, abys rozuměl dvojímu:

Přikrmováním vypěstovat si k chovu zralé včelstvo.

Zařídit, aby chovné matky zakládaly panenskou trubčinu, aby na včelíně byl vždy dostatek schopných ženichů. Uposlechnou tě zvláště, když přikrmováním a přidáváním zralých plodových plástů napomáháš. Nejsi-li skrblíkem a jsi-li ochoten obětovati dobrým matkám dobrý med, získáš ještě v září plnocenné matky a za jejichž původ můžeš se zaručit. To ovšem děláš jen v tom případě, zabýváš-li se chovem matek na prodej, neboť pro vlastní potřebu vychoval sis matky již v červnu a červenci. Zde jest nutno vymýti zase starou pohádku, jakoby plnocenné matky se mohly vychovat jenom v květnu nebo červnu. Tak jako zahradník donutí fialky, růže, konvalinky, aby kvetly i v zimě, tak také bedlivý chovatel přivede svá včelstva do květu i v červenci a v srpnu, je-li mistrem.

<<< předchozí díl

následující díl >>>

Včelař Obecný
www.vcelarobecny.cz