Quido Sklenar - Moje včelí matička - Srpen

Quido Sklenar - Moje včelí matička

 

<<< předchozí díl

následující díl >>>

 

Co by měl dělat včelař v srpnu

 

Ačkoliv v tomto měsíci jsou ještě pekelná vedra, přece nutno činiti již přípravy pro zimu. Ale my jdeme ještě dále v tomto měsíci, klademe základy zimního příštího roku. V tomto měsíci provádíme podněcovací krmení, zazimování včelstva, dvouvčelstvení hospodaření pro příští rok, opatrování a prodej medu, zužitkování vosku. O těchto pracích pojednám nyní jednotlivě.

Podněcování krmení.

Již při jarním přikrmování jsme slyšeli, že jest výborným prostředkem, který podněcuje plodování; zvýšenou měrou to platí o podzimním přikrmování. O jejich vzájemné důležitosti můžeme říci toto: prvé může býti, druhé však musí býti. I v tom případě, je-li v srpnu snůška, nezkazí včelař ničeho přikrmováním, neboť přebytek potravy přijde v zimě včelám vždy k duhu; teplou potravou popohání se matka k čilejšímu kladení, takže včelstvo počíná zimu se zásobou mlaďušek a tím jest položen dobrý základ pro plodování a žeň příštího roku.

S podněcovacím krmením začínám asi okolo 10. srpna; krmím každý druhý večer v malých dávkách horkým roztokem po 14 dní; ihned po tomto pokrmování následuje podzimní přehlídka a v případě potřeby nutné doplnění zimních zásob, buď přivěšením medových plástů nebo dokrmením. Přikrmuji právě tak jako na jaře jen večer horkým roztokem a spodem. Krmím jen večer z obavy před loupeží, které v kraji s chudou snůškou nutno se dvojnásob obávati; teplou potravou podávám spodem, neboť jen tak poskytovaná potrava skutečně podněcuje. Podněcovací krmení znamená majiteli velkého včelínu značnou položku, ale ta se vždy vyplatí; dosud jsem ve skutečnosti doplácel jen tenkráte, když jsem nepřikrmoval. A škodami se jen učíme. Následuj mne a uspoříš si peníz za učení, které jsem musil já klopiti!

Zimní krmení.

Tento oddíl jest pro každého včelaře skutečně nejdůležitějším. A právě proto, že jest tak důležitý, ať se nikdo nediví, že názory o něm jsou velmi rozdílné. Jest to především množství podávané potravy, o kterém se mínění různí. Ten, který užívá horního zazimování, přísahá, že jeho včelstva vystačí úplně s 5—6 kg potravy pro zimu, druhý vyžaduje bezpodmínečně 16—18 kg zimních zásob. Tato mínění jsou přece velmi rozdílná. Co jest tedy správné? Žádné z obou. Kdyby na včelaře, který zazimuje včelstva s 5—6 kg, přišel zlý rok, jako byl rok 1926 — stál by v prázdném včelíně. Včelaři, který zazimuje s tak malými zásobami, žádnému neprozradí, že včelaří v kraji, kde jest velmi dobrá pastva z vřesu a jív, anebo že již od března přikrmuje. Ovšem, jeho zásoba může vystačiti do polovice nebo do konce dubna; ale co potom? V jednom odborném listě četl jsem měsíční výkaz, v kterém bylo vyžadováno bezpodmínečně 16—18 kg zimních zásob, ale právě tak přísně se žádalo nenechávati včelstvu více než 6—8 celorámků. Usmál jsem se, sedl k psacímu stroji a napsal následující řádky: Vážený pane kolego! V posledním Vašem měsíčním výkaze žádáte, aby se včelstva zazimovala bezpodmínečně se 16—18 kg zásob. Tento Váš požadavek mne velmi zajímal, ale z jiného důvodu než se domníváte, neboť o tři řádky dále žádáte, že včelstva podle své síly mají se zazimovati na 6—8 celorámcích. Nechtěl byste mne snad naučiti umění, jak jest možno natlačiti 16—18 kg zimních zásob do 6—8 plástů, aby zůstalo ještě místo pro pyl a prázdné buňky, potřebné pro zimní sedisko? Byl bych Vám velmi vděčným za brzkou odpověď? — A odpověď? Dosud nepřišla!

Co ti chci tím říci, mladý příteli? Že nemáš věřit každému tištěnému slovu, ale vše řádně předem rozvážiti. Potom přijdeš jako já na mnohou hloupost. Jak se to srovnává: 6—8 plástů a 16—18 kg zimních zásob?

Proč jest druhá rada nebezpečnější než prvá s 5—6 kilogramy? Kdo by se řídil druhou radou, vyzimoval by jen ubohá zakrnělá včelstva, kdežto včelstva s 5—6 kg potravy nádherně přečkají zimu, ale dále se nedostanou. U nich můžeme si ještě přikrmováním pomoci. Proč včelstva zazimovaná s 16—18 kg potravy vyzimují jako mrzáci? Zcela jednoduše. Na podzim přijímá včelky jen při trochu příznivém počasí znova a znova potravu. Silnému včelstvu, které obsadá 10—11 celorámků, bylo by skutečně možno toto množství potravy natlačiti. Nebylo by mu to ovšem k prospěchu, neboť jeho zimní sedisko bylo by příliš studené, jelikož by nemělo pro řádné hnízdo dostatek prázdných buněk. Tím nastane silné odumírání a tím i seslabení včelstva — stane se z něho mrzák a včelaře připraví o očekávanou žeň. Také zde se osvědčuje staré pořekadlo: »Všeho moc škodí!«

Třeba věnovati též pozornost jakosti zimní potravy. Mnohá potrava, jako cukr, syrup, melasa, mnohé ovocné šťávy, ale také mnohé druhy listového medu, ukázala se k tomu účelu zcela nezpůsobilou. Prvé tři jsou v každém případě nezpůsobilé, protože stejně jako rychle krystalisující listový med způsobují žízeň a úplavici. Listový med můžeme učiniti poněkud neškodným tím, že jej rozředíme vodou v poměru 1 : 1 a potom teprve zkrmíme. Nejlepší potravou na zimu jest včelám čistý med květinový; nemáme-li jej však v zásobě, užijeme čistého krystalového cukru rozpuštěného opět v poměru 1 : 1, to jest 1 kilogram krystalového cukru rozpustíme v 1 litru vody.

Proč nepoužíváme cukru homolového nebo cukru kostkového? Protože se k jeho bělení užívá barevných látek, které včelám škodí.

Máme krystalový cukr rozpouštěti v teplé nebo studené vodě, nebo dokonce máme jej vařiti? To jest sporná otázka. V žádném případě není nutno, abychom cukrový roztok vařili. K rozpuštění beru horkou vodu z toho důvodu, jelikož se cukr rychleji rozpouští a včely rády a rychle přijímají teplou potravu.

Jakým způsobem krmíme včely? Krmítek jest veliké množství. Velmi lehce se krmí krmítky v podobě balónů nebo misek a ovázaných sklenic na med, které pojmou 1 až 2 litry roztoku, obyčejnými láhvemi a pod. Užívám 1 kg sklenic na med, dávám je na misky zadem do úlů nebo ovázané řídkým plátnem do otvorů na krmení ve stropě úlů.

Často velmi špatně se odhaduje množství podávané potravy. Někdo usuzuje, že do 1 kg sklenice na med se vejde též 1 kg cukrového roztoku. To jest veliká chyba a při takovém odhadu by vyhladověl celý včelín. Do sklenice od 1 kg medu se vejdou jen ¾ litru cukrového roztoku; a jelikož včelky při zpracování tohoto roztoku vyloučí ještě mnoho vody, představuje nám ¾ litru roztoku jen ½ kg zimních zásob nebo při přesném počítání 1 litr cukrového roztoku v poměru 1 : 1 dává jen 60 dkg zimních zásob. Kdo se tím řídí, nevyhladoví svých včelstev.

Jiná chyba jest, že velmi často při podzimní přehlídce vysoko odhadujeme zásoby, které si včely samy nanesly. Při přehlídkách na včelíně dal jsem jednotlivým účastníkům odhadovati a zapisovati váhu plástů a podivil jsem se, jak veliké byly rozdíly v odhadech. U jednotlivých čelil by rozdíl až 6 kg. Aby se tomu předešlo, jest nutno, aby každý vážením zjistil, kolik jeho plást obsahuje medu. Odváží se nejprve jeden mladý a potom starý prázdný plást i s rámkem. Potom se zváží plný plást a odečtením zjistí se přesná váha medu v celém, v polovině nebo čtvrtině rámku při velikosti, které se užívá. Medné plásty vídeňské míry, není-li na nich mnoho divoké stavby, obsahují skoro přesně 1 kg potravy. Tím se řídím při podzimní přehlídce, kterou, jak později uslyšíte, provádím velmi svědomitě.

Podle všech těchto vývodů utvoří si každý čtenář lehce sám správný obraz zásob nutných pro zimu. 10—11 kg správně odhadnutých zásob vystačí normálnímu včelstvu v každém případě až do polovice května. Jinak nezazimujme; nebuďme ani skrblíky, ani hýřily, obojí jest špatné.

Velmi důležitá jest správná odpověď na otázku: Kdy máme dodati včelám potravu pro zimu? Také zde jest vžitá prakse velmi rozdílná; zatím co starostlivý včelař řídí se zásadou »co možno nejdříve«, odpovídá lehkomyslník: »K tomu mám ještě vždy dosti času.« Ovšem, že má čas, ale nemají ho ubohé včely, kterým se nedostává dostatek tepla k zavíčkování zimních zásob. Potrava přijme přes zimu mnoho vlhkosti z úlu, časem zkysá a následky lehkomyslnosti objeví se jako hrozná a často dosti nebezpečná úplavice. Nedosti však na tom. Touto nemocí a špatným a kvapným zpracováním potravy tělo včely značně seslábí a stane se náchylným k jiným nemocem; připomínám zvláště hroznou nosemu. A včelař, který měl vždy dosti času ke krmení, musí míti též čas k pohřbu mrtvol před včelínem. Sta a sta včelařů zmoudří teprve citelnými ztrátami. V této tak důležité věci platí právem staré přísloví: Co můžeš učiniti dnes, neodkládej na zítřek!

Již dříve jsem se zmínil, kdy já krmím. Kolem 10. srpna začnu s podněcováním, potom následuje podzimní přehlídka a za ní ihned dokrmení, takže každoročně kolem 8. září mám včelín zazimovaný.

Tak záhy? slyším mnohého udiveného včelaře. Neplodují potom včelstva příliš silně? Nikoliv, cítí zřetelněji než my brzké odumírání přírody. Plod, který nasadí podněcovacím krmením, ještě vyběhne a něco nového ještě k tomu. A je-li ho trochu větší množství, jest to jen výhoda pro mne, neboť jen mlaďušky mají pro mne ceny v příštím jaře.

Z důležitého důvodu zazimuji včely tak záhy. Jestliže záhy na podzim udržuji včelstva v teple, zavíčkují vždy pěkně podanou potravu, i když nastane nepříznivé chladné podzimní počasí. Mají potom zdravé zimní zásoby. Proto tak záhy zazimuji. V žádném případě nedokrmuji a bylo by to u mne i obtížné, neboť bych byl nucen odstranit všechen zimní obal. Při všech včelařských úkonech řídím se zásadou: Včelka jest dítětem slunce, potřebuje především tepla. Jediný studený proud vzduchu, ztuhne, a zahyne. Před tím ji vždy dle možnosti chráním.

Někdo však může vážně namítati: Pohleď, Quido, dosti často koupí včelaři ještě v říjnu včelstva, nakrmí je, nechají je dokonce ještě stavět a přece jim dobře přezimují. Má to snad býti důkaz proti mému učení? Nikdy! Dobře tato včelstva přečkají snad zimu, ale můžeme je srovnati s řádně zazimovaným mateřským včelstvem? Nikdy! A dokáží v příštím roce tolik, jako řádně zazimované mateřské včelstvo? Rovněž nikoli. Ani nemohou, neboť pozdním krmením a stavěním jest jejich tělo tolik seslabeno, že většinou z jara, když jest jich nejvíce potřebí, hynou. Včelař má na včelně o jednu čelídku více, ale nikdy ne o jedno včelstvo. Kdo mi nevěří, ať jen jednou zkusí — a bude mi vděčen.

Zásobní čelídky.

Každý i sebe menší včelín, ať jest zařízen pro zazimování několika záložních čeledí. Kdybychom zazimovali jen nejlepší matky, a kdybychom byli stoupenci jen jednoročních matek, neuvarujeme se možnému překvapení, že z jara najdeme některé včelstvo osiřelé. Na to jest nutno se připraviti. Jak pohodlné jest, máme-li pro každý případ pohotové zásobní matky. Při této myšlence sbíhají se jistě každému sliny v ústech. Jedná se jen o provedení.

Nejlehčím způsobem zazimujeme čelídky se zásobními matkami ve čtveráku nebo osmeráku, tak jak jsem je dříve popsal. Právě tak lehce, snad ještě pohodlněji možno zazimovat záložní matky v úlech L. M. S. Ve svém prvém provedení jest se svými dvěma česnovými kanálky nádherně zařízen pro dvě včelstva. Vpředu sedí hlavní čeleď na 9 neb 10 celých plástech, vzadu záložní včelstvo na na 3 až 4 celých plástech. Tím získáme bezvadné a jisté zazimování, neboť obě rodiny se vzájemně zahřívají. Potřebujeme-li někde nutně matky, odebereme ji záložnímu včelstvu, odsune se příklop na drátěném pletivu a večer můžeme již odstraněním přepážky bezvadně obě včelstva spojiti. Neznám ničeho jednoduššího. Průchod k zadnímu včelstvu se současně večer uzavře a tím jest pro včely celá věc skončena, nikoliv však pro včelaře; přidal přece beztak již silnému včelstvu mocné záložní mužstvo o třech až čtyřech celých plástech. Každý usuzující včelař lehko si představí, jaký to má vliv na další vývoj včelstva a na sklizeň, zvláště, uváží-li, že vzadu byla mladá matka a ta dokáže zajisté veliké plochy poklásti. Uspořádání hnízda po vytažení přepážky není nutným, jelikož obě včelstva založila hnízdo u přepážky, kde bylo největší teplo, takže přijde zase plod ku plodu. Zazimování zásobních matek nás tedy nikterak nepoškodí, nejvýše, že snad někdo počítá s potravou na zimu, ale i ta mu přijde k dobru, neboť se promění ve včelí maso. Takovým způsobem jsem hospodařil dříve v úlech L. M. S. Nyní jsem však novými pokusy přišel na zcela nový způsob hospodaření a to

dvouvčelstevní (dvoumatečné) hospodaření.

Již dříve zmínil jsem se o výhodě tohoto způsobu a sice: lehkém přezimování zásobních matek. V žádném případě nebyl to však nejdůležitější důvod, který mne pobádal, abych věnoval této věci zvýšenou pozornost. Uplatnily se zde i jiné důležité okolnosti.

Ve svém listě »Mein Bienenmütterchen« nazval jsem dvouvčelstevní hospodaření hospodařením budoucnosti pro všechny včelaře s časnou jarní snůškou. Nazval jsem to tak zcela oprávněně, po svých dlouholetých zkušenostech. V každé zemi jsou přece krajiny, v nichž jest včelař závislý jen na jediné a to ještě časné sklizni. Jaký obraz se nám obyčejně naskýtá? Ani 50 procent čeledí není tak silných, že by tak brzo mohly obsadit celý medník. Proto též včelaření v těchto včelínech jest nevýnosné a nezaplatí nám ani výloh. Ano, kdyby tak padla pastva na začátek, nebo do poloviny června, tenkráte byla by všechna včelstva na své výši. Slyšíme neustálý nářek, že včelstva neobsadí medníku, a jen tenkráte jsou dostatečně silná, když venku již není žádné pastvy. To jest při mém včelaření vyloučeno; mohu právě tak dobře v únoru, jako v listopadu využitkovat pastvy, protože mám vždy plně obsazené medníky. Tím však, že 50% včelstev zcela bez užitku se zazimuje a vyzimuje, ztrácí se nekonečně mnoho národního majetku.

Jiná nesnáz, na kterou mnoho doplácíme, jsou četná osiřelá včelstva na jaře, ale též i pozdě na podzim. Při svém způsobu hospodaření jsem toho úplně uchráněn. Jeden pohyb a mám pomoc a založím mocné včelstvo s řádnou matkou. Již samotné tyto dvě okolnosti ať pobádají podnikavého včelaře k pokusům ve větším měřítku. A nyní o vlastním způsobu včelaření.

Provádím jej v úlech systému L. M. S. Stejně však můžeme tímto způsobem hospodařit v každém jiném úlu, který má oddělitelný medník, na příklad v úlu Gerstungově, nebo v úlu širokonízkém.

V plodišti nechám na 14 celorámcích jen jedno včelstvo. Toto plodiště přikryji 10 cm širokými prkénky, která utvoří pro včely neprostupný strop. Při zazimování postavím na toto včelstvo druhé včelstvo usazené v medníku s vlastním česnem na celých, nebo polorámcích, dle toho, jakých užívám do medníku. Toto druhé včelstvo obsadne přes zimu 13 až 14 celo, nebo polorámků. Nyní nemám tedy dvě včelstva za sebou, ale nad sebou. Jaký to má význam pro časnou snůšku?

1. Dolní včelstvo může se na 14 celorámcích samostatně mohutně vyvinout, čemuž je popoháněno podněcovacím jarním krmením.
2. Právě tak dle libosti může se rozvinout i horní včelstvo, neboť není jeho možnost vývoje ničím brzděna.
3. Možnost rychlého plodování obou čeledí jest podporována vzájemným zahříváním, spodní včelstvo jest zahříváno v hlavách vrchním, a vrchní v nohách spodním. Jaký to má význam přesvědčí se nejlépe každý, kdo to zkusí, nebo kdo má příležitost uviděti tento způsob včelaření.

Tímto způsobem sesílila letos, až na dvě, moje včelstva do té míry, že jsem byl nucen již 19. dubna jim nasadit medníky, ačkoliv počátek snůšky jsem očekával teprve kolem 15. května. Ale nedosti na tom, 26. dubna byl jsem nucen největšímu počtu čeledí přidati ještě druhý medník, abych jim poskytl dosti práce a místa. Měly slabou snůšku z ovocných květů a pilně stavěly. I moji protivníci, kteří náhodou v tento čas navštívili můj včelín, musili doznati, že ani jeden včelař v Rakousku nemůže se v tuto dobu pochlubiti tak ohromnými včelstvy. Tento stav včelstva mně dovolil, že jsem odstranil již 19. dubna hornímu včelstvu matku; jinak tuto práci konám kolem 1. května. Ovšem nemusí to být vždy jen horní včelstvo, kterému odeberu matku. Jsem-li přesvědčen, že matka dolního včelstva jest méněcenná, odstraním tuto.

Abych celý způsob lépe objasnil, popíši zde krátce, jak postupuji u obou čeledí. Vyberu normálně silné mateřské včelstvo, které již v polovině května obsadilo medník a odneslo mi tím již sklizeň. Medník vymetám, ale vbrzku jest zase včelami obsazen, ačkoliv jest u nás již snůška u konce. Zdvihnu na několik minut plně obsazený medník a položím jej stranou. Plodiště přikryji rychle krycími prkénky a na ně postavím medník, u kterého jsem otevřel vlastní česno. Co se stane? Včelstvo v medníku se cítí osiřelé, létavky odlétnou a vrátí se do mateřáku. Toho jsem právě chtěl docíliti, největší nepřátelé nové matky zmizeli a nahoře zůstaly jen mladusky, které rády a ochotně přijmou novou matku, správně ji vyživují, takže brzo začne s kladením. Půl hodinky po této proceduře vezmu z oplodňáčku mladou matku, poznamenám ji, vložím do klícky, kterou zalepím jen jednou kapkou medového těsta, neboť matce nehrozí žádné nebezpečí od mladusek. Tím mám však již pro příští rok připravena dvojitá včelstva. Zůstalo-li v medníku z nějaké příčiny příliš málo včel, není to na závadu, neboť, jakmile ukáže hořejší matka zavíčkovaný plod, mohu včelstvo podle libosti sesíliti plodovými plásty jiných čeledí. Nikdo by nevěřil, jak taková slabá čelídka v červenci — září se rozvine. Kdo sám nezkusil, nemůže ani posouditi.

Nemáme-li pohotově oplodněné mladé matky, postačí přidati hornímu včelstvu zralý matečník, nebo též plodový plást ušlechtilého včelstva. Má přece dosti času k vývinu, nic vývoj neunáhlí a nepřehání.

V polovici srpna počíná se u včelstva v medníku podzimní podněcovací krmení a dokrmování otvorem ve stropě. Sedí-li toto včelstvo jen na polorámcích, dostane též jen polovinu zimních zásob; to znamená: přikrmíme-li spodní včelstvo 10—11 kilogramy, dostane horní jen 6 kilogramů a nikdy se mi ještě nestalo, že by vyhladovělo. Je-li však včelstvo v medníku na celých plástech, dostane stejné množství potravy, jako včelstvo dolní.

Odpovídám ihned na případnou námitku: Není-li toto dvojité množství potravy plýtváním? Ne, v žádném případě, neboť při obvyklém způsobu hospodaření jest v krajích s časnou snůškou obyčejně 50 procent čeledí neschopných snůšky, při mém způsobu jest 100 procent schopných a bohatě mi zaplatí podanou potravu. Proto předem počítejme a potom teprv odsuzujme.

S tak zásobenými včelstvy nastupuji bezstarostně zimu. Velmi zřídka se stane, že by mi některé z mých včelstev spadlo, neboť mám ještě zvláštní ochranu pro dobré přezimování, totiž u všech čelédí česnový kanálek zvláštní konstrukce. Ale ten sem nyní nepatří.

Přijde jaro. Jakmile se ukáže jen nepatrná pylová snůška, začnu s jarním podněcovacím krmením intensivně a pokračuji v něm až do 1. května.

Téhož dne provedu totiž nejdůležitější výkon svého postupu, totiž vychytím u jednoho z obou včelstev matku a spojím je pro snůšku v jediné včelstvo.

Spojení obou včelstev stane se vyjmutím jednoho prkénka mezi plodištěm a medníkem. Chci-li zasáhnout mocněji, uzavru na jednu noc česno v medníku. Včely z medníku jsou nuceny vyžebrat si průchod plodištěm, nikdy nedojde při tom k bitce, co však jest pro mne ještě důležitější, nikdy nenarazí osiřelé včelstvo matečníků. Dodnes nezaznamenal jsem ani jednoho případu.

Co se děje nyní u včelstva? Zůstala-li dolní matka, máme vlastně ihned normální stav, neboť hnízdo jest dole a medník nahoře. Dole vybíhá pomalu plod, po kapkách začíná pomalu snůška a vbrzku zaplní spojená včelstva celý medník. Tím měl jsem i v nejmizernějším roku, jako byl rok 1926, přece jakýsi výtěžek.

Zůstane-li však horní matka, nastane i tenkráte velmi brzo normální stav, neboť matka záhy se stáhne do plodiště. Proč? Včela přirozeně odkládá med nejraději do hlav. Jakmile se nahoře uprázdňuje buňka za buňkou, nedají létavky matce času, aby je znovu zakládala. Sotva se buňka vyprázdní, jest v ní již také ihned med. A tak jest maminka donucena sestoupiti dolů. Kdo tomu nevěří, ať si prohlédne v době snůšky hnízdo své nejlepší a v kladení nejhorlivější matky. Co najde? Hnízdo zcela roztrhané a plné mezer. Snad se matka pokazila? Nikoliv. Včely zaplní každou uprázdněnou buňku ihned medem, proto jest hnízdo i té nejlepší matky v tento čas plné mezer. Proto také, ať neposuzují pěstitelé činnost ušlechtilé matky v době hlavní snůšky, mohou býti lehce svedeni k chybným závěrům. To jen mimochodem.

Kdo rád užívá mřížky, může na místo vyjmutého prkénka, jakmile je matka dole, vložiti proužek mřížky, eventuelně ještě jedno prkénko odstranit a užít dvou mřížek nad plodištěm. Je-li po snůšce, vložíme nad plodiště opět prkénka, do medníku přidáme novou matku a koloběh začíná znova.

„Kam ale s tolika přebytečnými matkami?“ namítne někdo jiný. Žádná starost.

1. Každý větší včelař potřebuje na jaře matky, buďto pro včelstvo osiřelé, nebo pro včelstvo, jehož matka se ukázala méněcennou a vymění se proto za plnocennou.
2. V ten čas mnohý náš soused včelař potřebuje matku, neboť právě na jaře se vyskytuje nejvíce osiřelých čelédí.
3. Zcela malý inserát v březnu pomůže nám tudíž z pasti ven. Jsem jist, že žádný poctivý pěstitel nebude míti tolik matek, kolik odběratelů se mu na takový inserát přihlásí.

V tom jest nová možnost výnosu hospodaření s dvojitými včelstvy. Jak jsem se již zmínil, potřebuje záložní čeleď k zazimování 6 kg potravy. Dejme tomu, že zůstane na podzim bez zásob, což se však u poněkud již ušlechtilejších včelstev skoro nikdy nestává, a že musím koupiti 5 kg cukru. Za dobře přezimovanou matku v tomto zásobním včelstvu dostanu však takovou částku, že za ni nakoupím 30 kg cukru, čili jinými slovy, mohu za tuto matku zazimovat 6 včelstev.

Ještě jinou, stejně důležitou výhodu poskytují tato včelstva. V každém větším včelíně jsou na jaře slabá včelstva. Chci-li z nich však mít včelstva schopná snůšky, potřebuji k tomu živý včelí materiál. Kde však ho vzíti v tento čas? Není ničeho lehčího; má zásobní včelstva dají mi v žádaném množství tento materiál, aniž bych tím nějak poškodil ostatní včelstva ve včelíně. Nemám čeledí, které by ničeho nedonesly, nýbrž mohu vždy počítat s nějakým výtěžkem. A to se jmenuje hospodárné včelaření.

Další námitka proti mému způsobu včelaření může být ta, že tak ohromná včelstva se najisto několikrát vyrojí. To jest zase mylné. Rok 1926 byl u nás vysloveně nejbohatším rokem na roje, největší část zdejších včelařů nevěděla si vůbec rady s přebytkem rojů. Já však dostal na celém včelínu jen 7 rojů, po mnoho let však vůbec žádný, nebo nanejvýše jeden, ačkoliv k ulehčení chovu matek, pro který jest můj včelín zařízen, bylo by mi několik rojů každoročně vítáno. Proč tedy tak málo rojů? Zaměstnám správně v pravý čas včely, vždy dříve ještě, dokud se u nich neprobudí myšlenka na rojení. Jak jsem se již dříve zmínil, jakmile nestačí medník včelstvu, přidám mu ihned druhý, ale ten s několika mezistěnami. Potom mají včely dosti práce. Tak byl nucen můj letošní vítěz 21 vystavět veliké celorámky a nerojil se.

Bázlivému včelaři snad napadne ještě jedna námitka proti tomuto postupu. Odkud nabrat tolik matek pro zásobní včelstva? Také zde jest pomoc snadná. Upotřeb rojových matečníků svých nejlepších včelstev, a budeš jich míti přebytek. A nerojí-li se ti žádné včelstvo, jedna podařená chovná serie přinese ti nejméně 10—15 plnocenných mladých matek zdarma do domu. Tedy i tato námitka padá.

Popsaný způsob včelaření doporučuje se též tím, že spotřeba potravy přidávané těmto dvojitým čelédím jest menší než u dvou jednotlivých včelstev. To mi váha dokazuje každoročně. Přes to jarní vývoj postupuje mnohem rychleji, než u jednotlivých čeledí. Pokus otevře každému oči.

Tento způsob nevyžaduje vlastně ani více času, anebo nepatrně více, že to nepadá ani na váhu. Přidání matky, krmení, podzimní přehlídka a pod., postupuji při tomto způsobu již svou obvyklou cestou, nepřináší ničeho nového, tedy nepůsobí ani těžkosti.

Vážně bude snad jen pěstitel namítati, že mu chybí kontrola výkonnosti jednotlivých matek. Ale ani to není správné, neboť, jelikož užívám u všech včelstev podvojného způsobu, mám tedy jisté měřítko pro výkonnost čeledí v jednotlivých úlech. Při mém způsobu užívá každé včelstvo stejných výhod, můžeme je tedy srovnat se sousedy a svědomitě ocenit.

A nyní ještě krátké shrnutí. V podstatě jest můj dvouvčelstevní systém ve svém účinku přece jen vlastně systémem jednovčelstevním. Jen že mi poskytuje té velecenné hospodářské výhody, že mohu vždy počítat s jistým užitkem ode všech čeledí na včelně a že jsem navždy zbaven strašáka osiřelosti. Jsem však zbaven ještě většího strašidla, totiž obavy z nevýnosnosti včelařství, kterážto obava odpudila již sta, ba i tisíce včelařů z našich řad. Odvážnému štěstí přeje; doporučuji tuto radu jakožto poslední v této věci z vřelého srdce všem přátelům včelařům. Tato rada platí všem včelařům, tedy i těm, kteří počítají s pozdní snůškou, neboť i ti budou míti výhody z popsaného způsobu včelaření. U nich ovšem není nutno zaváděti tento způsob ve velikém rozsahu, stačí jen u jednotlivých úlů. I to bude pro ně výhodné, neboť i nejzkušenější včelař jest vystaven nebezpečí osiřelých a slabých včelstev na včelíně. Obě tyto nesnáze mají nepříznivý hospodářský vliv na výnos; můj způsob včelaření tomu však důkladně odpomáhá, neboť bez zvláštního vydání mám stále zásobu cenných matek pohotově, ale též dosti včelího materiálu, abych na jaře seslabeným včelstvům pomohl na nohy.

I ty, milý příteli, pomoz si tímto v pravý čas na nohy; tvoje kapsa to příjemně ucítí a omrzelo-li tě včelaření pro časté nezdary, po jich odstranění jistě se mu opět věnuješ s novou radostí.

Jak zacházeti s medem?

Med jest ušlechtilý produkt a třeba s ním též tak zacházet. Nejlépe jej můžeme přirovnati k druhému ušlechtilému produktu přírody, k vínu. Zajisté, že zlatem zářící víno, ať bílé nebo červené, v třpytící a zrcadlící se sklenici skýtá i nepříteli alkoholu svůdný pohled. Totéž víno, neošetřované, v zakalené, špinavé sklenici, vzbuzuje v nás ošklivý pocit. A přece v obou případech jest to jeden druh vína. Správně ošetřovaný med, jasný, čistý, bez zákalu a pěny, v čisté a úhledné sklenici, vábí kupce. Čistota jest při těžení medu hlavním požadavkem. Každého kupce by odpuzovalo, kdyby přišel právě k vytáčení a našel zde vše špinavé a polepené. Proto má moje žena, která sama provádí vytáčení, stále při ruce umývadlo s čistou vodou. Kdokoliv může ji překvapiti, najde vše čisté a vkusné.

Ujednali jsme již mezi sebou, že může každý tři až čtyřikráte přihlížet vytáčení medu u nás, aniž by byl nucen jen slovem se zmíniti o koupi. Teprve, když uvidí čisté zacházení s medem, jistě si koupí větší množství a stane se stálým odběratelem. A jest to velmi důležité, aby měl každý včelař stálé věrné odběratele, neboť s prodejem ve velkém se společnostmi se v mnohých místech nedobře vychází.

A nyní o zacházení s medem. Jest velmi dobré, je-li hned na medomet připevněno dvojité síto, které zadrží mnohou nečistotu, byť to byly jen částečky vosku. Med se plní do plechovek a nechá se delší dobu klidně stát. V té době vystoupí ještě zbylé nečistoty na povrch, utvoří se pěna, kterou pečlivě sebereme. Potom plníme med do láhví. Sluneční, tedy v žádném případě teplo umělé, vyšší než 40 stupňů, neboť tímto teplem vyprchávají všechny aromatické látky z medu, podporuje rychlé vyjasnění medu. Proto mnozí včelaři staví sklenice s medem do slunečního tavidla, které pracuje lacině a spolehlivě. Jsou též zvláštní čistící nádoby, opatřené kohoutkem, kterým se vypouští hotový med do připravených láhví.

Připomínám tu ještě jednu vážnou radu: Nikdy nevymetej plástů s nezavíčkovaným medem. Plod se totiž vymetá spolu s medem. Pomysli jen, jak odporně působil by tento pohled na odběratele, který by náhodou vstoupil a uviděl by v krásném medu plující červy. „To jest odporné,“ zvolal by jistě každý. V nynější době těžké konkurence s medem zahraničním, a tato konkurence bude stále stoupati, jest tvou nejdůležitější povinností, udržet si své stálé zákazníky. Ti poskytují ti jisté pole odběru. Odpudíš-li jen jednoho, ztratíš ihned deset jiných, neboť věc se velmi rychle rozšíří. Proto buď vždy obezřetným a nedej průchodu své lakotě. Není žádného důvodu, abys vymetal plodové plásty. A činíš-li tak přece, potom to není včelaření, ale pouhá loupež na tvých ubohých, politováníhodných včelkách. Zeptej se dříve svého svědomí, než to vykonáš.

Velmi důležité jest místo, na kterém přechováváme vyčištěný med. V žádném případě nesmí to býti vlhká místnost, neboť med vtahuje snadno do sebe vlhkost, zkysá na povrchu a kazí se; rovněž nedávejme med do místností, ve kterých jsou silně páchnoucí věci. Med přijímá tyto zápachy a není to jistě v jeho prospěch. Dobře ošetřovaný med se vlastně nikdy nezkazí; platí to přirozeně i o medu zrněném. K zrněnému medu mají nezkušení odběratelé jistou nedůvěru, pokládají totiž tento med za »cukrový«. Povinností včelařovou jest, vždy a všude poukazovati k tomu, že právě zrnění jest nejdůležitější známkou pravosti. Pamatuj: »Čistota jest ozdobou včelaře«.

Prodej medu.

Nemám v úmyslu zde mnoho raditi, neboť dobře ošetřovaný med má vždy milovníky a odběratele, kteří musí míti jistotu, že kupují zaručeně čistý med, neboť bohužel, vyskytli se též »včelaři«, kteří med padělají. A kdyby to byla jen okolnost, že v době snůšky pilně přilévají do napajedla cukrové vody. To jest hrubé klamání, které poškozuje nejen jednotlivce, ale i celou obec včelařskou. Že jest něco podobného možným, netroufal jsem si vůbec věřiti. Náhoda mne k tomu přivedla. Byl jsem na návštěvě u jednoho včelaře v době hlavní snůšky. Hrom a peklo, co jest to? Jeho napajedlo bylo černé včelami, které se o překot draly, kdežto u mne se poslední dobou jen jednotlivě ukazovaly na napajedle. Včelař byl náhodou ještě při práci ve včelně; i napadlo mne ochutnati vodu v napajedle. A co jsem shledal? »Cukrová voda!« Více ten »pán« nepotřeboval. Vstoupil jsem do včelína. Pozdravil mne. »Prosím, vyjděte na chvilku.« Zavedl jsem jej k napajedlu. »Pane, co to děláte?« Zčervenal, že nebyl schopen slova. Konečně něco ze sebe vykoktal. »Prosím, zůstalo mi něco cukrové vody při výrobě ovocného vína a tuto přidávám včelám.« Mám ostrý pohled a prohlédl jsem mu do duše. Řeknu vám jen jedno: Nebudete již nikdy v době hlavní snůšky připravovat ovocné víno, sice něco uslyšíte. Jako předseda spolku mám povinnost ihned podobné »obyčeje« odstranit. Vyprázdnil přede mnou láhev a já odešel beze slova ze včelínu. Ten muž u mne dohrál.

Jak by to dopadlo, kdybych mu byl poslal kupce na med! Náhodou krátce před tím koupil u mne vídeňský lahůdkář veliké množství medu a měl v úmyslu nakoupiti ještě více. Měl jsem toho roku velikou nádobu jak voda čistého akátového medu; vyžebral jej ode mne a odkoupil ještě sedm konví medu z vičence. Jeho obchod nalézal se v nejlepší vídeňské čtvrti; jeho stálým odběratelem byl též jeden tehdejší aktivní rakouský ministr. Přišel k němu do obchodu, právě když byl med již stočen do láhví. »Co to tu máte?« »Med, vaše excellence.« »Nedělejte si žerty, to jest přece čistá voda, pravý med jest krásně zlatožlutý.« »A přece jest to pravý med, mám jej od spolehlivého včelaře; ve výkladě vidíte obraz jeho včelínu a list s vlastnoručním podpisem, kterým ručí tisíci korunami za pravost každého kilogramu svého medu.« Kupec si totiž k reklamním účelům vyžádal tuto fotografii i se zárukou. Dal jsem mu ji ochotně, neboť byl mi znám jako čestný odběratel. Tisíc korun před válkou bylo proklatě mnoho peněz, mohl jsem je však dáti v sázku, jelikož jsem si byl jist svou věcí.

»Tím lépe,« mínila excellence, »zabalte mi, prosím, jednu sklenici medu, pošlu jej sám státnímu výzkumnému ústavu a přinesu vám nález o »pravosti«.« Poslední slovo zdůraznil s ironii. Nález donesl a mám jej dosud uschovaný. Praví se v něm, že med jest velmi jasný, bezpodmínečně pravý a velmi čistý. Excellence si koupila několik lahví, jelikož ihned po ochutnání neodolala, aby medu neochutnala a nemohla potom dosti vynachváliti jeho jemnou vůni.

Co by se bylo stalo, kdybych byl obchodníkovi doporučil toho »cukrového včelaře«? Jak by byla zkouška dopadla? A kdo by byl volán k zodpovědnosti? Zajisté já, jako předseda, který nákup doporučil. Kupec by se byl jistě na mne odvolal, že jsem mu dal doporučení. Tento příklad uvádím proto, aby každý včelař mimo vřelé srdce měl též čest a smysl pro povinnost. Nezapomeň toho nikdy, sice tě přece jednou osud potrestá, i kdyby se to stalo jen náhodou!

Pěkná, čestná a dovolená reklama jest pro obchod nezbytnou. Medové láhve pěkných a praktických tvarů s vkusnými nálepkami, které obsahují záruku za pravost a tvoří malou pyramidu ve výkladu, vkusný štít nad krámem, obrazy včelínu ve výkladu, které vzbudí zájem a přenesou jej na med, letáčky, obsahující pojednání o ceně pravého medu a o rozdílu medu padělaného a umělého, jsou dobrými reklamními prostředky. Spolkům přísluší důležitá reklamní práce uveřejňováním článků o výživných a léčivých vlastnostech medu ve všech denních i krajinských listech, pořádáním krajinských výstav, včelařských slavností s prodejními stánky a pod. Co se podařilo Američanům chytrou a neúnavnou reklamou, že se totiž skutečná hodnota medu uznává ve všech vrstvách obyvatelstva, to se musí v krátké době podařiti i nám. Zde naskýtá jednotlivci i organisaci veliké pole působnosti. Tato práce jest velmi důležitá, má-li nastati pokrok ve včelařství, neboť nestačí jenom med produkovati, máme se vyznati i v jeho odbytu, máme jej uměti dostati i mezi lid. Zde se dobře uplatní výzva: Přiložme všichni ruce k dílu! Ve Švýcarsku i Německu se v tomto oboru včelaři znamenitě činí. Sjednotili se v boji proti zahraničnímu medu, našemu největšímu nepříteli, a poskytli jim také velmi dobrých bojovných prostředků. Toto jest nutným ve všech zemích, nemá-li včelařství neslavně a brzo zaniknout. Zahraniční med buďte zdaněn, zvláště včelařským společnostem, které jej prodávají. Velké škody způsobují prodejem cizího medu jednotlivci, jako dosti často pozorujeme v Německu, a daleko větší ještě škody způsobují celé společnosti. Při volbě vůdců a tajemníků postupujme s největší opatrností. Včelaři, buďte na stráži, dokud není pozdě!

Druhy medu.

Tak jako na celém světě nejsou ani dva lidé stejní, nenajdeme ani dva stejné druhy medu. Každý druh květin dodává jiný med; právě tak i listový med má různé druhy. Med liší se barvou, chutí, vůní, sladkostí, složením i množstvím pylu. Proto právem mluvíme o jetelovém, akátovém, lipovém, pajasanovém, listovém, jedlovém, smrkovém, pohankovém, vřesovém a pod. medu. Tyto druhy medu jsou v základě rozdílné a znalec je také rozezná. Přirozeně, že neobdržíte od včelaře vždy absolutně čistý druh medu, neboť k jednomu druhu jest přimíšen i druh jiný, protože současně kvete často několik druhů rostlin, z nichž včely nektar mísí. Několik příkladů: U nás na př. kvete akát i ligrus skoro každoročně ve stejnou dobu a krátce za nimi ohnice. Včely neoddělují nektar z těchto tří rostlin, ale mísí jej. A tím se tedy stává, že na příklad mnohý rok má ligusový med krásně zlatožlutou barvu a jest to tedy čistý ligustrový med, jiný rok jest med barvy světležluté, má příměšeninu medu akátového, jiný rok má nazelenalý nádech od ohnice. Zřídka možno pozorovati zjev, že včely některé čeledi obletují jen akát. V tom případě snášejí med průhledný jako voda, krystalisující v sněhových zrnkách a velmi jemné vůně. To jest ovšem čistý akátový med. Lípa a pajasan kvetou u nás skoro současně. To může někoho másti. Některý včelař se obdivuje, že jeden rok jest lipový med tmavozelený a následujícího roku hnědozelený. Nám jest ovšem příčina známa. Někdy se též stává, že mnohý včelař označuje pajasanový med za lipový. A jest o svém tvrzení pevně přesvědčen. Pozoruje, jak mocně jest oblétána lípa, a to jest vlastně všude, i když nedá ani kapky medu; nevšimne si nepatrných květů pajasanu, po případě jich vůbec nezná — a záměna jest hotova. Chlubí se, že sklidil čistý lipový med, ve skutečnosti však jest to med pajasanový. Kdo se chce státi znalcem medu, musí především přesně znáti medující rostliny své krajiny. Jinak zcela snadno se stane, že usuzuje špatně.

Podle zásady: »Každý kramář chválí svoje zboží« chválí též každý včelař svůj med. Činí tak oprávněně, neboť každý druh medu má svoje přednosti a včelař jest si vědom, že jeho med je zaručeně pravý. Tak jako Američané pokládají jetelový med za nejlepší, protože ponejvíce jen tento sklízejí, chválí jiní svůj alpský med, jiní opět med listový a pod. Jak jsem již dříve řekl, každý z nich právem. Zde upozorňuji na velmi hloupý kousek, kterého se mnozí včelaři dopouštějí. Velmi mnoho mluví o medu »mšicovém«, označujíce jej za méněcenný, a nepomyslí při tom, jak si velmi škodí, neboť již jménem vzbuzují odpor u odběratelů. Proto dejte pozor s tímto pojmenováním. Sám tvrdím následující: Neexistuje med mšicový, nýbrž jen různé druhy medu listového a tyto, jak dosvědčí včelaři z roviny, nejsou špatnější, ale často vynikají vůní i složením. Toto si zvláště začátečníci dobře zapamatujte a nikdy nemluvte o medu mšicovém, ale vždy jen o medu listovém!

Jednou se objevila v časopisech zpráva o »jedovatém« medu. I v tomto případě jest včelařovou povinností, aby zakročil. Jest jisté, že jednotlivé jedovaté rostliny vylučují jedovatý nektar, ale ty nejsou včelami oblétány. Stává se to jen velmi zřídka a jenom v tropických krajinách. Náš med jest naprosto jeduprostý, nepůsobí na naše tělo škodlivě, naopak, jeho léčivé účinky v mnohých nemocech jsou dosud velmi podceňovány. Teprve poslední dobou možno pozorovati zlepšení, zvláště když vynikající lékaři se o věc zajímají. Naší přední povinností jest působiti k dalšímu prospěchu věci.

Zužitkování medu.

Od prastarých dob hraje med v domácnosti člověka důležitou úlohu. Pokud nebyla vyráběna jiná sladidla, měl med velmi důležitou úlohu a sice jako poživatina a jako lék. Po objevení cukru dohrál med svoji úlohu jako poživatina, ale jako lék slouží dosud. Pravý med jest pochoutkou, neboť jest jediným zcela stravitelným produktem, má tedy výhodu před každým druhem cukru. Proto jest nesprávné, že byl med z domácnosti vytlačen. Náprava jest zde možná, upozorňujeme-li při každé příležitosti na rozmanitou možnost upotřebení medu v domácnosti.

Každému, zvláště seslabenému žaludku stanou se všechna sladká jídla příjemnějšími, užijeme-li medu místo cukru. Mnoho včelařů pije kávu slazenou jen medem. Sklenice čaje, oslazená medem namísto cukrem, jest báseň. Kdo pak by pohrdl houskou, namazanou máslem a medem? Medového pečiva jest mnoho druhů, počínajíc jednoduchým perníkem a konče mandlovými marcipány. Kdo jednou ochutnal dobré medoviny, rád se k ní vrací. Medová limonáda občerství zdravého i nemocného, medové likéry jsou jemné a medový ocet velmi zdravý.

Abych se zavděčil i různým »včelařským maminkám«, uveřejňuji zde několik receptů o používání medu v domácnosti. Kladu na srdce všem ženám, aby na pokrmy s medem připravované nepohlížely jen jako na lahůdku, nýbrž jako na velmi výživnou potravinu. Chceš-li míti kvetoucí děti a chceš-li je uchrániti zlých nemocí, radím ti z vlastní zkušenosti: Dávej svým dětem mnoho, velmi mnoho medu! Lékaři i lékárníci konali o tom pokusy ve velkém a zjistili, že med dělal u dětí v každém věku pravé divy. Pro ženy v jiném stavu jest med sílícím prostředkem jako žádný jiný. Děti se medem uklidňují, takže kvetou a prospívají. A která žena včelařova toto sama vyzkoušela, ať to sdělí i druhým, neboť náš národ, má-li míti budoucnost, potřebuje zdravých a silných dětí. V dětech jest budoucnost státu; ochraňujme tuto budoucnost!

A nyní k receptům.

Medovina

Medovina jest vykvašený rozředěný med. Medovina se vyrovná nejlepším jižním i medicinálním vínům. Při přípravě medoviny dáme na jeden díl medu čtyři díly vody dle váhy; vodu dáme předem do dobře pocíněného, nebo aluminiového hrnce na teplo, a když se ohřála, dejme do ní med. Směs za stálého míchání a sbírání pěny vaříme 3 hodiny. Po třech hodinách vylejeme směs do velké nádoby a ochladíme na teplotu vzduchu. Když se tak stalo, přelejeme tekutinu do přiměřeného sudu od vína, nebo do velké láhve. Do lněného pytlíčku zašijeme něco muškátového ořechu, hřebíčku, zázvoru, skořice, zavěsíme to do tekutiny a nádobu zazátkujeme, případně uzavřeme ji zátkou na kvašení. Několik láhví medového roztoku dejme stranou, abychom mohli dolévat ztráty, vzniklé kvašením.

Po šesti týdnech končí se kvašení. Nyní opatrně stočíme obsah, nejlépe tenkou gumovou hadicí, do náležitě vyčištěného, zápachu prostého sudu, nebo do velké skleněné nádoby. Dbejme toho, aby se při stáčení nedotýkala hadice dna sudu, a tím aby se nerozvířily kvasnice tam usedlé. Zbytek stočíme do láhví. Sud, případně nádobu, pevně uzavřeme a necháme ležet celý rok ve sklepě. Potom přetočíme medovinu do láhví a dobře je uzátkujeme. Do tekutiny složené z polovice laku na láhve a polovice vosku ponoříme hrdlo láhve, takže se dobře zapečetí. Víno získá každým rokem na vůni, lihovosti a chuti.

Medová limonáda

V časopise »Bienenwirt. Zentralblatt« uveřejnil p. Rabbor-Hohendorf dobrý recept k přípravě medové limonády. Do vědra vody dáme 2 libry dobrého medu a směs tři hodiny vaříme. Abychom dodali limonádě vůně, přidáme kousek kůry pomerančové, citronové, vanilku, muškátový květ, hřebíček nebo pod., dle chuti. Pěna se několikrát sbírá, až jest tekutina čistá. Pak ji vylejeme do nádoby aby schladla, a pokud jest ještě vlažná, přidáme trochu kvasnic ve vodě rozpuštěných, a necháme vše při 14 až 16 stupních tepla kvasiti. Po několika dnech sebereme pečlivě znovu pěnu a to opakujeme, pokud se objevují bublinky. Potom směs procedí dvojitým, nebo trojitým plátnem, abychom předešli později se tvořícím usazeninám, a konečně ji stočíme do čistých a suchých láhví. K uzátkování užijeme dobrých vinných zátek, které napřed ponoříme do limonády. Limonádu ukládáme do suchého sklepa; za čtyři až šest neděl máme z ní šumivý, příjemně chutnající nápoj, který možno po léta uchovati, zvláště, upevníme-li zátku drátem, aby nevybuchla.

Medové likéry.

K přípravě likérů v domácnosti, na příklad likéru ořechového, borůvkového, višňovky, vermutu a pod., užívá se obyčejně cukru. Já užívám hustého medu. Jest jisté, že likéry nejsou tak husté, až se táhnou, ale za to vynikají chutí a vůní. Mou specialitou jest pomerančový likér. Pomerančovou kůru polejeme lihem a dáme v láhvi na slunci několik neděl vytáhnouti. Několik kousků pomerančové kůry povaříme v hustém medovém roztoku, tekutinu procedíme kouskem plátna do lihu, hotový likér nechám několik dní státi a procedím jej na konec ještě jednou plátnem.

Uveřejňuji ještě jeden recept na likér. Tento likér jmenuji »medvědí past«. To proto, že strýc Quido, míní, vypije-li se sklenička této sladké a silné vodičky, možno snadno dostat z »domácího medvěda« nový oblek nebo moderní klobouk, neboť jinak by naše ubohé ženy neměly ani po celý rok co na sebe. Doufám, že za tento recept budou mi mnohé dámy vděčny. Nedopustí, aby medvěd domácí, neboli bručící, přestal jednou odebírat můj list, ve kterém jsem prvně otiskl tento recept, neboť není jisto, neobjeví-li se tam zase brzo podobný. A naše dámy potřebují přece stále nové šatstvo a klobouky. Ostatně já nic neříkám, milé dámy — jen se mi poděkujte. A tedy do práce:

Medvědí past.

Na jeden litr medu dáme litr vody. Směs vaříme, pěnu sebereme, dáme schládnout a přidáme 1 litr nejlepšího lihu. Dobře tím zatřepeme (ale ne domácím medvědem), necháme ustát a potom stočíme. Delším uležením získává likér na jakosti a chuti. (Dle receptu Idy Wegnerové.) Z vlastní zkušenosti doporučuji přidat při vaření do medového roztoku větší množství pomerančové kůry, nebo jablečných slupek. Likér nabude tím ještě příjemnější chuti — a dopomůže nám najisto k páru moderních hedvábných punčoch.

Při výrobě medových likérů upozorňuji ještě na jedno: Neprocedíte-li likér plátnem, jest vždy lehce zakalen. Teprve procezením prohlédne.

Medový ocet

Umýváním sklenic, medometu, odvíčkovací vidlice a jiného včelařského nářadí získáme nasládlou medovou vodu, kterou zkrmíme včelám, nebo z ní vyrábíme výborný ocet. Přidáním něco matice octové z vinného octa urychlí se kvašení. V době kvašení ať jest ocet vždy v teplé místnosti. Řádně vykvašený a procezený ocet stočí se, jako každý jiný ocet do láhví.

Medová voda

Zmiňuji se o ní proto, že jsem ji doporučil mužům, kteří byli nervově úplně zničeni, a za tento prostředek byli mi pak velmi vděčni. Medovou vodu obdržíme, přidáme-li za stálého míchání, do půl litru čerstvé studniční, nebo pramenité vody dvě lžíce medu. Tato voda občerstvuje a posiluje. Můžete vykonat sebe namáhavější výkon, vypijete-li sklenici medové vody, jste jako znovuzrození. Pro mne, jako šedesátníka, jest honba na koroptve dosti velikou tělesnou námahou. Nelekám se jí však, neboť, přijdu-li domů, vypiji již za sebou sklenici medové vody a mohu klidně jít po své práci, nemám-li ji ovšem.

Medovou vodu doporučuji zvláště lidem, kteří trpí zácpou a nespavostí. Sklenice medové vody na lačný žaludek a stolice jest v pořádku. Při déle trvající nespavosti zvykněme si mít stále na nočním stolku sklenici medové vody. Pocítneme-li záhy, stačí jeden doušek a brzo opět klidně usneme.

Nervosním doporučuji velmi vřele tuto vodu. Měl jsem tak dodělané nervy, že jsem se slabostí skácel na ulici. Ani sedmidenní pobyt na jihu nezlepšil mých bolestí. Začal jsem se léčit medem. Můj stav se viditelně lepšil, takže dnes na stará kolena pěstuji znovu honbu a dle svědectví přátel jsem mistrem v střelbě a to i při střelbě kulovou, která přece vyžaduje klidné ruky. Toho však, kdo chce tuto léčbu postoupit, předem upozorňuji, že účinek není patrný ihned, snad druhý nebo třetí den. V léčení jest nutno pokračovat několik neděl, nebo i měsíců, potom teprve jest účinek jistý.

Medová hořčice

Svaří se půl kilogramu hořčičné mouky ve třech čtvrtích litru octa; k tomu se přidá postupně 15 dkg medu a po 1 dekagramu tlučeného hřebíčku, koriandru a skořice a na konec čtvrt litru mladého vína. Když se vše dobře smísí, odstavíme nádobu s ohně, a hotovou, vychladlou hořčici plníme do sklenic.

Medová zmrzlina

Při výrobě zmrzliny užijeme na místo cukru, jemného, světlého medu. Dostaneme jemnou a zdravou zmrzlinu.

Perník

K 28 dkg mouky přidáme 21 dkg práškového cukru, 5 dkg medu, na dvě špičky nože sody, dvě celá vejce, tlučené nové koření a hřebíček, na velkou špičku nože skořice, kůru s jednoho citronu a vše utřeme v tuhé těsto, tence rozválíme, formičkami vysekáme kousky, položíme je na plech dále od sebe a rychle pečeme. Perník se bohužel příliš dlouho neudrží — protože jej každý rád jí.

Kořenné oříšky

Půl kg chlebové mouky, čtvrt kg cukru, čtvrt litru vody, šestnáctina litru cukrové barvy, čtvrt kg medu, 1 dkg skořice, čtvrt dkg hřebíčku. Až na mouku se vše smísí, povaří, nechá vychladnout, vhněte se do mouky a nechá přes noc stát. Druhého dne přidáme k tomu 1 žloutek a lžíci spěšné soli. Toto dosti měkké těsto dobře vypracujeme, vyválíme na 1 cm, potom malou formou vykrájíme malé okrouhlé kousky, hodinu necháme odpočinouti a konečně je na mírném ohni pečeme. Z 15 dkg cukru uvaříme polevu a tou pečivo polejeme.

Čokoládové karamelky

Na 65 g nesoleného másla dá se 65 g bílého medu, 65 g práškového cukru a 65 g čokolády. Čokoládu rozpustíme v trošce mléka na slabém ohni. Na jiné pánvi rozpustíme máslo; potom postupně za stálého silného míchání přidáme med, cukr a na konec rozpuštěnou čokoládu. Směs dáme čtvrt hodiny vařit, potom ji vylejeme na přiměřeně veliký, olejem potřeny plech, tak, aby povstala vrstva asi 1 cm silná. Pokud hmota ještě zcela nevychladla, pokrájíme ji na malé, tří nebo čtyřhranné kousky. Na místo čokolády možno užít i stejné množství kávového výtažku. Postupujeme-li přesně dle receptu, jest zdar zaručen. Čokoládové, nebo kávové karamelky možno dlouho uchovati.

Medový perník

2 libry medu, ¾ libry cukru, 1 a ¾ libry mouky, 3 vejce, trochu utlučeného hřebíčku a kardamonu uhněte se na těsto; k tomu se přidá 15 g čistého uhličitanu draselného (potase), který se rozpustí ve dvou lžících horké vody, nebo ve dvou lžících kořalky nebo rumu. Dobře prohnětené těsto dá se do forem a na mírném ohni se peče hodinu, nebo půl druhé.

Velejemný medový perník

Půl kilogramu nejjemnějšího květinového medu, 25 dkg cukru, 6 vajec, 1 a ¼ kg mouky, 125 g mandlí, 125 g citronátu, po dvou kávových lžičkách tlučeného hřebíčku, skořice, nového koření, uhličitanu draselného a 10 g spěšné soli. Na nádivku vezmeme 25 dkg třených mandlí, 25 dkg pokrájeného citronátu, 375 g čokolády, 25 dkg cukru (nebo 25 dkg kakaa), 250 g hrozinek (sultánek) a malý šálek vody. Těsto i nádivka připravují se každé zvlášť. Část těsta vyválí se ve vrstvě půl centimetru silnou, dá se na namastěný a moukou poprášený plech a na tu se nanese centimetr silná vrstva nádivky. Druhá část těsta vyválí se také, položí se na nádivku, okraje se dobře přimáčknou a potom se perník peče. Když jest upečen, rozkrájí se na proužky na prst dlouhé a na prst silné. Též můžeme nakrájet kusy 12 cm dlouhé a 4 cm široké a polít čokoládovou polevou. Tak obdržíme nejjemnější čokoládový perník, který co do chuti dostane jistě první cenu.

Tímto končím oddíl o zužitkování medu. Jest ještě na sta možností, jak jest možno tohoto nejušlechtilejšího božího daru upotřebit. Tomu, kdo se o věc více zajímá, možno doporučiti spisy: Dennlové: Verwertung des Honigs im Haushalte, nebo knihu od Joh. Fenslové: Der Honig in der Küche. V naší literatuře máme tyto výborné spisy: Al. Thuma: Med a jeho zužitkování, M. Hornelková: Med v domácnosti, V. Hutter: Med potravou a lékem, E. Netuková: Med, jeho význam a zužitkování v době moderní. V každém případě med plným právem zasluhuje, aby se stal opět lidovou potravou a léčivým prostředkem tou měrou, jako byl dříve. To se stane jen tenkráte, doporučí-li jej jedna matka druhé tím, že jí ukáže svoje kvetoucí děti.

Zužitkování vosku.

Ve sbírce »Archiv für Bienenkunde« vyšlo dílo, které se obírá zužitkováním vosku. (Naše literatura má tyto spisy: V. Jaks: Vosk, jeho čištění a užití, Jos. Kadlčák: Včelí vosk a jeho zužitkování v domácnosti. Pozn. překl.) Obsahuje více jak 100 způsobů. Včelaře však zajímají jen dva způsoby, totiž zužitkování vosku pro vlastní potřebu a prodej přebytečného. Poslední případ nastane u včelaře velmi zřídka, neboť radím důtklivě každému, aby svůj vosk, který jest zaručeně pravý, užil jedině ve vlastním včelíně. Nebudete míti nikdy vosku nazbyt, hledí-li, aby bylo dílo v pravý čas obnoveno, neboť: Mladé dílo, mladý život. Dá-li každoročně každému včelstvu vystavěti 2—3 mezistěny, nezůstane mu nikdy velkých zásob. To jest podmínkou rychlého vývoje a udržuje zdravotní stav včelstev. Staré dílo v plodišti působí vždy jako dusítko na houslích; neslyšíme z jednoho jasného tónu spokojenosti včelstva. Čím mladší dílo, tím výnosnější včelstvo.

Do medníku můžeme naopak užít zcela klidně starých plástů. Včela dá jim přednost, neboť zavěsíme-li do medníku staré dílo i panenské, zanosí včela nejdříve staré plásty a potom teprve panenské. Tím však nechci tvrdit, že jest pro medník vše dobré, také zde ať jsou jen čisté, vzhledné plásty, avšak bez trubčiny. Má-li někdo celorámky z plodiště, které nechce ještě rozpustiti, ať je klidně zařízne do medníku, užívá-li tu polorámků, a nejstarší plásty ať rozpustí.

Čistý vosk, tak jako čistý med, skoro nikdy se nezkazí. Ovšem, nepřítel, mol, jehož larvy často celé dílo zničí. Plásty, které uchováváme přes zimu, vložíme do dobře uzavřené skříně a často je vysíříme. Zkoušel jsem i jiné ochranné prostředky, jako na př. globol, ale síra již svým jednoduchým způsobem upotřebení se mi nejlépe osvědčila. Kousek síry vloží se na víčko krabičky od krému, zapálí, dá na dno skříně, ta se uzavře a jest zase na delší dobu pokoj. V létě, kdy častěji otevírám skříň, sířím každé dva až tři týdny. Souš, která se ukládá na zimu, vysíří se dvakrát krátce po sobě a vydrží celou zimu; vysířuji dvakrát z toho důvodu, že po prvním zákroku zůstanou v souši ještě molová vajíčka, která se za 8 dní vylíhnou, a proto jest nutno znova vysířiti. Potom jsem celou zimu bez starosti. Záhy z jara nutno však věnovati skříni s plásty opět zvýšenou pozornost. Nejsem přítelem uchovávání souše na včelnici; časem se přece do ní dostane mol a hodí se potom již jen do slunečního tavidla. Kdo se naučí pěkné plásty správně oceňovati, ten si jich váží skutečně jako klenotu. Bez zásoby plástů není možné výnosné včelaření.

<<< předchozí díl

následující díl >>>

 

Včelař Obecný
www.vcelarobecny.cz

 

Další články z této série

 

  Veškerá práva vyhrazena!